Francie jako Polsko?

8. 12. 2015

V nedělním vítězství Nacionální fronty v prvním kole francouzských regionálních voleb hrály bezpochyby určitou roli události posledních týdnů: uprchlická krize v Evropě, trauma lednových a listopadových útoků a posilování antimuslimské, bezpečností posedlé rétoriky.

Avšak je důležité vnímat sociální a hospodářské faktory, míní Natalie Nougayrède. Francie je země, která už třicet let trpí obrovskou nezaměstnaností. Je to země, kde se globalizace považuje za existenciální hrozbu, protože se tam spojuje se ztrátou pracovních příležitostí i se ztrátou mezinárodního statutu Francie.

Po ropných šocích sedmdesátých let začala ve Francii rychle stoupat nezaměstnanost. Vlády se rozhodly financovat francouzský sociální stát ze státních půjček, ale to řešení začalo být po finanční krizi z roku 2008 značně složité. Od osmdesátých let nepoklesla nezaměstnanost ve Francii nikdy pod 8 procent a nyní je vyšší než 10 procent - 24 procent pro mladé lidi mezi 18 a 24 lety a 46 procent pro lidi bez vyšší kvalifikace. Je nutno si všechno tohle uvědomit, když uvažujeme, proč je Nacionální fronta tak atraktivní pro mladé Francouze.

Skutečností je, že se Francii nepodařilo přizpůsobit se výzvám globalizace. Její školství je například naprosto zastaralé a konzervativní. Z analýz vyplývá, že francouzský systém lycejí zvyšuje sociální rozdíly a vůbec nefunguje jako sociální žebřík, po němž by mohly přicházet do vyšších vrstev chudší lidé.

Nacionální fronta je nyní schopna ve Francii využívat toho, co tam ví každý: že mainstreamové politické strany nejsou schopné vyřešit množství sociálních a hospodářských problémů. A Nacionální strana má velkou výhodu: nikdy nebyla u moci. Takže pro mnoho voličů se nyní stala alternativou k existující moci.

Druhou důležitou atraktivitou Nacionální fronty je její současná šéfka, Marine Le Penová, která očistila image své strany. Chce jednoho dne získat moc - na rozdíl od jejího otce, který prý o moc nikdy neusiloval a těšil se z toho, že je věčný outsider. Marine Le Penová se snaží dostat do vysoké politiky prostřednictvím vytváření místních a regionálních základen podpory. Nedělní volby, kdy pro ni hlasovalo 6 milionů voličů, jsou zjevně ospravedlněním této strategie.

Le Penová distancovala svou stranu od dlouhé historie francouzských ultrapravicových hnutí. Alespoň na povrchu odsunula svou stranu od hluboce zakořeněného antiarabského a antiislámského narativu k přijatelné verzi francouzského sekularismu. Její agenda netolerance je tak daleko sofistikovanější.

Je možné, aby její strana uspěla v prezidentských volbách r. 2017? Dvoukolový většinový hlasovací systém to činí nesmírně obtížným. Ale už ta skutečnost, že tuto otázku lze nyní legitimně vznést, je sama o sobě traumatem pro všechny, jimž leží na srdci demokracie. Vzestup francouzské Nacionální fronty je však především svědectvím o zbabělosti francouzské vládnoucí elity, která už desítky let není schopna zreformovat národní model tak, aby lépe zvládal invazi globálních změn.

Marine Le Penová ovšem nemá pro Francii žádné řešení. Její ekonomický program navrhuje, aby Francie ustoupila z vnějšího světa a z Evropy. Její sociální vize je mýtická, homogenní Francie, jaká nikdy neexistovala. Nabízí svým voličům iluzi. Lidé ji přijímají, protože je k mání tak málo jiného.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Francie
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 8.12. 2015