A jednoho dne se z čista jasna zastavil a vše pak už bylo dobré...

Moc dlouhý stín na to, aby byl překročen

8. 12. 2015 / Bohumil Kartous

Učitel nemá být mediátorem ani psychologem. Správný učitel pouze předává žákům informace a podle Václava Klause se tak pravděpodobně děje v nějaké přednastavené sociální homeostáze, v níž učitel působí, aniž by se o ni musel zajímat. On jen předává informace. Ve třídě by měl být vždy jeden učitel a pak žáci. Tak se to dělalo dříve a tak je to správné, každá jiná varianta je špatně. Ve třídě mají být pouze ti žáci, kteří jsou schopni ve stanovené toleranci zvládnout stejný vzdělávací program pro všechny, a to ve specifickém podání daného učitele. V tom spočívá totiž - podle Václava Klause ml. - "rovnost", jejímž jedinou přípustnou mírou je prospěch a kázeň. Žádná politika. Sociální vztahy (podle Klause ml. omezeno na "gender"), ekologie '(podle Václava Klause ml. přejmenováno na ekologismus), myšlenky o evropanství do školy nepatří, podle Václava Klause otce jde totiž o ismy, ideologie, tedy Václav Klaus syn se domnívá, že to v zásadě ohrožuje ideu sekulárního, na náboženství nezávislého školství...

Jsem přesvědčen, že je zbytečné polemizovat s Václavem Klausem mladším o jeho názorech. Nejde o racionální argumenty, jde o přesvědčení, jde o racionalizaci víry v to, že svět podle ideologické mřížky, kterou používá (aniž si to pravděpodobně uvědomuje), je ten nejlepší a že jsme jeho podoby už dosáhli. 

Je také těžké snažit se polemizovat s těmito zvláštními konstrukty a vyhýbat se přitom sarkasmu. Jak chcete zůstat zcela vážní, když člověk, který patnáct let vedl školu, tvrdí, že učitel nepotřebuje být mediátorem nebo psychologem, když role učitele tyto složky ze své podstaty nese? Jak je možné, že ačkoliv náš život v podstatě absolutně sestává ze vztahů (k sobě, k jiným, k prostředí, v němž žijeme), Václav Klaus má dojem, že toto téma do škol nepatří? 

Jak je možné, že člověk, který je expertem parlamentní politické strany, popírá smysluplnost toho, když se děti ve školách snaží učit se spravovat věci veřejné formou samospráv? Je to moc "politické"? Mluví Václav Klaus ml. za sebe (tragédie, ale malá), nebo mluví jako expert Občanské demokratické strany (v tom případě k neuvěření)? 

V čem by měl spočívat návrat k ideálu prvorepublikového školství? Nalezl Václav Klaus ml. červí díru, kterou se tam dostaneme? A budou zase některé děti chodit do školy bosky, umírat na neštovice, namáčet pera do kalamářů, a v patnácti si vyberou řemeslo, které pak budou vykonávat do své smrti? Budeme zase na vysokých školách vychovávat nějaká 3 % elit? Zakážeme ty internety a vrátíme se rovnou k rozhlasu, zahrabeme metro a nasadíme koněspežku? Co všechno budeme muset udělat, abychom naplnili pozoruhodně naivní konzervativní představu možná budoucího ministra školství?

Bez sarkasmu to prostě nejde. Václav Klaus ml. kombinuje nereflektovanou neokonzervativní ideologii s řadou demagogických zkreslení. V jeho vnímání světa jsou změny ve školství vyvolávány uměle blíže neurčenými parazity, kteří jsou dotováni z evropských grantů. Už jednou jsem pana Klause upozorňoval, ať svá tvrzení doloží, tehdy mluvil o "neziskovkách" (upozorněme na posedlost Klause otce při popírání společenské funkce ba dokonce legitimity občanského sektoru). Nyní zase mluví o blíže neurčených "ústavech a komisích", jako vždy zcela neadresně, což je pochopitelně nedůvěryhodné.   Ale copak tady lze najít cokoliv, byť jen nepatrně smysluplného, od čeho by člověk mohl odrazit skutečnou diskusi?

Obávám se, že Václav Klaus ml. má moc dlouhý stín, který nikdy v životě nemůže překročit. Není to v jeho silách. Je - žel - archetypálním zobrazením výchovy a vzdělávání, za které tak horlivě bojuje. Jako že v českém školství není zdaleka vše špatné, komentáře Václava Klause ml. jsou krystalickou esencí všeho, co je na vzdělávacím systému potřeba změnit. Systém, v němž škola neumí vybavit inteligentního člověka dostatečně rozvinutým aparátem dovedností k tomu, aby chápal souvislosti, a on se přesto nakonec stane sám učitelem, ředitelem a dokonce expertem politické strany, je skutečně vadný.

K jednotlivým argumentům týkajícím se konkrétních opatření, která se v současném vzdělávání dějí, ať už je to kariérní řád pro učitele, inkluze, financování a další najdete v Auditu vzdělávacího systému ČR, který jsme spolu s kolegy z EDUin vytvořili a nechali ho oponovat řadou lidí, kteří se profesně zabývají vzděláváním a  vzdělávací politikou. Všichni jsou uvedeni. Srovnání nechť laskavý čtenář provede sám.

Vytisknout