Omluva za sprostotu některých českých účastníků

7. 12. 2015 / Jan Kavan

Ve čtvrtek 3. 12. jsem moderoval jeden z pravidelných seminářů Spojenectví práce a solidarity (SPaS). Tento seminář se zabýval tématem migrační krize a na jeho organizaci spolupracovala platforma ČSSD Doleva! Na panel jsem pozval arabistu a súdánského honorárního konzula Petra Pelikána a tři české dobrovolníky, kteří pomáhali uprchlíkům jak např.na pražském Hlavním nádraží, tak třeba i na srbsko-chorvatské hranici.

Už jsem zvyklý na ledacos, ale nenávistné a xenofobní poznámky, které ani nepředstíraly, že by měly být otázkami v seriozní diskusi, ze mě téměř vyrazily dech. V Británii by některé výkřiky či forma argumentu byla interpretována jako nepochybně rasistická a nesnášenlivá. Výlevy některých diskutujících (zdaleka ne všech!) mi připomněly reakce některých stoupenců Madame Marie Le Penové, na které jsem narazil asi před týdnem v Paříži, i když ty byly spíše jakousi mírnou formou toho, co jsem slyšel na pražském semináři.

Pro jednoho křesťana byli všichni uprchlíci vetřelci a nájezdníci, pro jiného "diskutujícího" byli dobrovolníci na panelu "havloidní fašouni", kteří pomáhali "zločincům".

Jiný účastník hulákal,že pokud bychom k nám pustili muslimské běžence, tak nám oni uříznou hlavu.

Jsem si samozřejmě vědom, že většina našich obyvatel propadla strachu z migrantů, především díky medializaci a i absenci jakýchkoliv zkušeností s běženci z jiného etnika a kultury a díky tomu náchylnosti uvěřit nejrůznějším hororovým historkám.

A nikomu nijak zvlášť nevadilo jakési ztotožnění teroristů z IS s jejich obětmi, kteří právě od války a krutostí těchto fanatiků utíkají do Evropy.

Píšu to především protože se chci omluvit zvláště třem dobrovolníkům, tj Magdaleně Pospíchalové, Monice Horákové a Janu Exnerovi, kteří se přišli podělit o jejich zkušenosti z nezištné a obětavé pomoci, kterou dobrovolně nabízejí uprchlíkům. Poskytli jim třeba jídlo, teplé ošacení, boty, nebo i ubytování u sebe doma. Zadarmo a nesobecky.

Jejich "hluboce lidské příběhy" (HLP, jak je shodil ze stolu jeden novinář) mne přesvědčily o tom, že obyčejná lidská solidarita má i u nás stále svůj reálný obsah. Velmi si těchto lidí vážím a nenapadlo by mne jim vyčítat, že nejsou schopni odstranit příčiny migrační krize, tedy třeba zastavit válku v Sýrii, jak to zmínil jeden účastník diskuse. Chtěl bych jim a jejich kolegům velmi poděkovat a omluvit se za nepochopení a urážky, které si museli vyslechnout na zmíněném semináři.

Pochopitelně nikomu nevnucuji můj pohled na migranty, příčiny této krize ani přesvědčení, jak bychom na ní měli reagovat. Jen si myslím, že bychom o těchto věcech měli diskutovat seriozně, bez emocí a předsudků, na základě faktů a každopádně bez urážek a nadávek.

Imigrace do Evropy | Islamofobie | Společenské stereotypy
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.12. 2015