Přežije evropský liberalismus?

14. 11. 2015

Je pravda, že se Evropa trochu změnila. Poté, co islamisté schválili útoky na karikaturisty proroka Mohameda, v kultuře a v novinářské práci se rozšířila zbabělá autocenzura, o to zbabělejší, že je nepřiznaná. Ale je pravda, že radikální islamismus nepřiměl Evropu, aby se rozešla se svou minulostí.

Nechci minimalizovat islamistické zločiny, když říkám, že Evropa měla dosud štěstí. Od Nigérie až po Afghánistán, náboženská fašistická doktrína, která schvaluje masové vraždění a sebevraždy, vyvolala občanskou válku v celých regionech. Avšak toto náboženské násilí se vyhnulo našemu kontinentu. Terorismus je v Evropě stále ještě předmětem práva, nikoliv stanného práva.

Koordinované útoky v Paříži hrozí Evropu změnit, a to k horšímu. Prezident Hollande se už vzdal jazyka civilního života. Charakterizoval útoky jako "válečný akt" Islámského státu, nikoliv jako civilní zločin, a vyhlásil mimořádný stav. Také pohrozil uzavřením hranic. A tím se přidal k sílícímu trendu.

Hranice se nyní uzavírají po celé Evropě. Britové si neuvědomují, jak šokující by donedávna bylo vidět stavění plotů mezi Slovinskem a Maďarskem anebo být svědkem toho, jak Švédové, otevření a tolerantní lidé, zavádějí pohraniční kontroly na mostě mezi Kodaní a Malmö. Evropská unie měla být otevřená. Její vedoucí politikové se hrdě hlásili k tomu, že zlividovali nacionalistické mánie, které vedly k tak obrovskému ničení ve dvacátém století. Avšak už před pařížskou krizí si Evropa nedovedla poradit s uprchlíky.

Slušní Evropané jistě budou odsuzovat nacionalistické strany, které vznikly proti masové imigraci jako "ultrapravicové". Jistě budou právem argumentovat, že lidový strach, že mezi uprchlíky, prchajícími před Asadem a Isis jsou terroristé, je absurdní. Ale tato kritika jen vede k tomu, že rozčílí své vlastní občany. Lidé chtějí fyzickou bezpečnost stejně jako hospodářskou bezpečnost. Liberálové, kteří odsoudí každého, kdo to řekne, jako "neofašistu" či "rasistu", urazí tím právě ty spoluobčany, které musejí přesvědčit, a zaručí si tak svou porážku.

Máme-li si zachovat lidská práva a zabránit, aby moc všude převzaly autoritářské vlády, budeme muset přijmout, že určité bezpečnostní znepokojení je reálné, a není to spiknutí zlovolných spiklenců, kteří se snaží vytvářet "morální paniku". Je nutné také pochopit, že migrace a radikální islamismus proměňují v této době Evropu, a pokud chcete mít možnost rozhodovat o směru, jímž se vaše země vydá, musíte si nejprve vydobýt právo být slyšen tím, že se k těmto změnám postavíte poctivě.

Možná, že budeme mít štěstí. Možná, že pařížské útoky zůstanou výjimkou, šokujícím zločinem, který narušil naše životy, ale hlouběji je nezmění. Možná, že budou uprchlíci do společností absorbováni a populistické strany zmizí. Možná, že všichni ti britští a francouzští občané, kteří se vydali do Sýrie vraždit a zotročovat jménem Isis, se nevrátí domů, aby zotročovali nás. Za dvacet let se možná naše děti budou moci ohlédnout zpět a říci s ulehčením, že kontinuita s minulostí převládla zase jednou nad problémy a překážkami.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout