Záhadný ruský mafián má možná dost materiálu k výrobě jaderné bomby. A snaží se jej prodat

13. 11. 2015

Podle soudních dokumentů taška rychle prošla rukama tří dalších osob, než se dostala k perspektivnímu kupci. Nebylo to poprvé, co se takový materiál objevil v moldavském Kišiněvě a vyvolal mezinárodní poplach. Došlo k tomu již potřetí. A u všech případů během více než deseti let šlo o jaderný materiál téhož původu. Pocházel z uzavřené vojenské instalace v Rusku.

Nejprve tašku převzala manželka bývalého ruského důstojníka a předala ji během nákupu příteli. Nedlouho poté náklad převzal sedmapadesátiletý právník Teodorus Chetrus z provinciálního městečka u ukrajinské hranice a vzal ji na schůzku v mužem jménem Ruslan Andropov. Podle moldavské policie oba navštívili místní banku, kde si Chetrus ověřil, že Andropov složil více než 330 000 dolarů první splátky.

Mělo jít o první zásilku z celkem 10 kg vysoce obohaceného uranu. To je zhruba pětina toho, co by bylo třeba k výrobě bomby srovnatelné s hirošimskou, ale téměř to postačuje k výrobě pokročilejší implozní bomby.

Ukázalo se ovšem, že Andropov pracuje pro moldavskou policii, která odposlouchávala komunikaci osob zúčastněných v transakci a konzultovala postup s americkým velvyslanectvím v Kišiněvě.

Chetrusovým zatčením skončil čtvrtý pokus o zatčení během pětiletého vyšetřování případů pašování štěpných materiálů určených do rukou bezskrupulózních kupců. Avšak západním zpravodajcům se neulevilo.

Nikdo přesně neví, kdo má v držení příslušný štěpný materiál a kde by mohl být. Místo toho vzrostly obavy, že zloději někde v Rusku se již před lety dostali k celé uranové bombě a pokoušejí se ji vyvést. Tomu nasvědčují shodné vzorky ze všech tří případů a existuje o tom ve zpravodajských kruzích naprostá shoda.

Přitom ruské úřady odmítají poskytnout o celé věci informace, nebo jen připustit, že jim chybí nějaký štěpný materiál.

Shodu vzorků potvrdily testy amerických a francouzských vědců. Materiál byl patrně vyroben počátkem 90. let v zařízení Majak v Ozersku na Urale. Zde byl vyroben materiál pro první ruské jaderné hlavice a námořní reaktory. A jde dodnes o jedno z uzavřených, pečlivě hlídaných měst.

Sedm osob vyšetřovaných v Bulharsku, Francii a Moldavsku patří mezi malé ryby, jde pouze o prostředníky v síti zahrnující kontakty v Moldavsku a Rusku.

Noční můrou je scénář, v němž materiál skončí v rukou teroristy, který z něj sestaví fungující zbraň s využitím technických informací, které unikly do veřejného prostoru.

FBI soukromě nepřipouští moldavskou teorii, že o koupi usilovali i lidé z "islámského státu". Nicméně v roce 2011 byl v Moldavsku přítomen potenciální kupec ze Súdánu, země, kde je dosud aktivní al-Kájda.

Podle instrukcí pro mimořádné situace vydaných v roce 2004 americkým ministerstvem pro vnitřní bezpečnost i relativně malá jaderná exploze o síle poloviny hirošimské bomby by zabila statisíce lidí, kontaminovala 7 800 čtverečních kilometrů, zničila 1,6 čtverečního kilometru do základů a způsobila miliardové škody.

Během období po skončení studené války bylo zjištěno zhruba 20 pokusů o prodej štěpného materiálu vhodného k výrobě jaderné zbraně. Všechny se objevily na území bývalého SSSR a tři z nich jsou spojeny s Moldavskem. To podle expertů není náhoda, poněvadž ve špatně řízených a rozdělených státech je přeshraniční kriminalita běžná. Celé Podněstří je plné pašeráků.

V hlavním městě Tiraspolu Galina Agijenková, která vyzvedla tašku s uranem u bývalého policisty a předala ji příteli, žije s manželem Alexandrem, kníratým plukovníkem ruské armády ve výslužbě. Podle moldavské policie má být právě on šéfem zločinecké skupiny. Avšak v Tiraspolu byla tato kauza, podobně jako několik jiných, zahrána do autu. A podle některých zpráv měl Agijenko uprchnout do Ruska. Jeho ženu zatkli v luxusním voze Lexus GS330 a odsoudili na tři roky odnětí svobody. Ale bývalý policista, který předal zásilku, se vrátil do Podněstří a byl po krátkém vyšetřování propuštěn.

Materiál z francouzské, bulharské i moldavské kauzy měl být podle amerických laboratorních testů vyroben 30. října 1993 v zařízení Majak. Šlo o dobu, kdy se Rusko zmítalo v ekonomické krizi a bezpečnost jaderných zařízení velmi utrpěla, takže docházelo k vícero pokusům materiál ukrást a zpeněžit. Postupně se podařilo s americkou pomocí bezpečnost opět zvýšit, nicméně Putin v posledních letech od spolupráce opět ustupuje.

Ačkoliv jaderným materiálem disponuje zhruba 24 zemí, Američané se vždy obávali především Rusů, s podílem bývalých příslušníků bezpečnostních sborů. A USA nejsou dodnes přesvědčeny, že byl nalezen všechen chybějící materiál ukradený během 90. let.

Zdroj v angličtině: ZDE

Vytisknout