Vlnu uprchlíků přicházejících do Evropy vyvolal Západ

21. 9. 2015

Irácko-syrská válka je příčinou uprchlické krize v Evropské unii a ještě se to o hodně zhorší. V Iráku vládne krvavá patová situace a země je tam rozdělena vojenskými frontovými liniemi, které jsou úporněji hájeny než hranice států. Zvlášt silně trpí sunnitští Arabové, protože jsou nuceni opouštět dosud smíšené provincie kolem Bagdádu, kde jsou podezřívání, že sympatizují z Isis. Ti se nebudou moci nikdy vrátit.

V oblastech, které ovládají Kurdové, dochází k etnickému či sektářskému očišťování, které provádějí šiitské milice. Isis šiří všeobecnou nenávist svým denním bombardováním civilních objektů. Avšak v této etapě mají všechny komunity tak obrovský strach před svými tradičními nepřáteli, že jejich členové raději uprchnou, než by riskovali nejistou budoucnost za okupace.

Válka v Sýrii a v Iráku nyní trvá už tak dlouho, jak dlouho trvala první světová válka. Nikdo se nepokouší ji ukončit. Západ r. 2011 se chybně domníval, že prezident Asad padne tak rychle jako Kaddáfí v Libyi. Když se udržel u moci, nevadilo jim to, protože si mysleli, že válka v samotné Sýrii nevadí, a neviděli, že to destabilizuje nepevný mír v Iráku.

Přestože Irák a Sýrii rozervaly barbarské války, Západ neprojevil žádný naléhavější zájem o obnovení míru. Západu totiž od ukončení studené války rozklad Blízkého východu a severní Afriky nevadí. V oblasti od Pákistánu až po Nigérii nyní zuří devět etnických, sektářských či separatistických občanských válek. Některé války jsou známé, jako Afghánistán, nebo krvavé nájezdy Boko Haram v Nigérii, ale koho zajímá, že v jižním Súdánu muselo uprchnout ze svých domovů půl druhého milionu lidí od obnovení války r. 2013?

K rozkladu tolika států nemohlo dojít během studené války, protože USA a Sovětský svaz věděly, že by to nabídlo příležitost druhé supervelmoci. Od rozkladu Sovětského svazu r. 1991 už se západní státy necítí ohroženy rozkladem zemí, jako je Libye nebo Irák. Anarchie v těchto zemích ani neovliví cenu ropy.

Jiný nebezpečný faktor v této éře "globalizace" a neoliberální volnotržní ekonomiky má explozivní dopady. Přestaly fungovat nacionalismus a národní státy, které byly schopny zajistit mír a bezpečnost v regionu, i když to byly světské diktatury. Jak se rozkládá loajalita k těmto státům, je nahrazována primitivnější, ale silnou etnickou a sektářskou loajalitou. Například, málokdo bude chtít dnes umírat za Irák, ale mnoho za kurdskou, šiitskou či sunnitskou komunitu.

Volnotržní ekonomika v těchto zemích poskytla vládám ideologické ospravedlnění, že nemusejí obyvatelstvu zajišťovat žádnou hospodářskou bezpečnost a stabilitu. Moc a bohatství si zmonopolizovala vládnoucí elita. Veškerý kapitalismus se stal mafiánským kapitalismem a státní mašinerie nástrojem pro činitele státu, aby kradli peníze.

V Sýrii například, byl Damašek před rokem 2011 nesmírně příjemným místem k životu, s nádhernými restauracemi a obchody, ale zároveň trpěla severovýchodní Sýrie katastrofálním suchem, proti němuž vláda nic neudělala a to dohnalo tři miliony Syřanů k životu v brlozích na předměstích větších měst.

Mnoho těchto favel se stalo posléze pevnostmi vzbouřenců a jsou nyní zničeny vládním bombardováním.

V Iráku rozšířili Američané do armády obrovskou korupci. Oni totiž přikázali, že potraviny a veškeré vojenské zásoby budou dodávány post-saddamovské armádě výlučně soukromými podniky. V důsledku toho se stal podnikatelem každý irácký plukovník, který dostával peníze na potraviny a výzbroj a výstroj pro 600 vojáků, ale měl jich jen 150 a peníze pro neexistujících 450 vojáků si strčil do vlastní kapsy.

Rozklad národních států a úpadek nacionalismu nebyly nahrazeny ničím jiným a otevřely prostor fanatickým hnutím, jako je Isis.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout