Vyřešte uprchlickou krizi poskytnutím samostatného prostoru

24. 8. 2015

Krize eura i ruský zásah na Ukrajině ohrožují vývoj EU směrem k soudržné jednotce. Společná měna byla zamýšlena jako předehra společné politiky, gigantický krok směrem k evropskému státu, který se ukázal být příliš dlouhým.

Ruská výzva byla reakcí na to, co podle prezidenta Putina má být imperiální projekt s cílem obklíčit a zatlačit Rusko. Kreml obsadil Krym a vyvolal válku na Donbase. Příměří se právě rozpadá.

Uprchlická krize je odlišná. Obrovský rozsah přílivu lidí je těžké přehánět. Uprchlíci utíkají před válkami v Sýrii a Libyi, útlakem v Eritrei a bídou v Subsaharské Africe. Cestují do Evropy přes Středozemní moře, větší část jich přistává ve dvou zemích špatně disponovaných k tomu, aby jim pomohly: V Řecku a Itálii, které bojují s nezaměstnaností a slabou ekonomikou. Jen v letošním roce přijelo do Itálie nějakých 70 000 migrantů, z nichž mnozí doufají, že proniknou na výhodnější trh práce.

Záplava uprchlíků vyvolala v Evropě politické napětí. Matteo Salvini, lídr krajně pravicové italské Ligy Severu, které podle průzkumů na krizi profituje, polemizoval s dobročinným přístupem Vatikánu. V reakci na tvrzení papeže, že zatlačovat migranty zpět je "zločin", prohlásil: "Zločin? Ne, je to povinnost!"

Všude se objevují nové bariéry. Maďarsko staví na hranici se Srbskem dvojitý plot vybavený žiletkovým drátem. Bude jej hlídat nová pohraniční služba s úkolem opravit jakékoliv narušení plotu.

Migranti jsou ve svém úsilí agresívní, protože nic jiného nepomáhá. Britové zaplatili za ploty, které mají udržet tisíce migrantů poblíž Calais mimo britské území.

Imigrace je v Evropské unii toxická, unie ale nemá na to monopol. Spojené státy, historicky nejotevřenější vůči uprchlíkům, se teď zřejmě od tohoto přístupu odklánějí. Příznivci Republikánů většinou považují přistěhovalce za "břemeno"; dokonce i Demokraté váhají.

Politici s výjimkou těch, kdo radostně vítají roli protipřistěhovaleckých tribunů, se nacházejí mezi Scyllou zoufalých migrantů a Charybdou nechuti občanstva. Některé země byly velkorysejší než jiné, například Německo samo letos přijalo 43 % příchozích - ale vláda varuje, že si to nebude moci dovolit trvale.

Evropa se nestane přívětivější, než je teď - spíše se věci zhorší. Muži a ženy v konfliktních zónách nebo v bídě nepoleví v odhodlání dosáhnout na lepší budoucnost.

Takže naděje, že uprchlická krize přejde, nebo se ji podaří navždy zadržet, je falešná. Kladivo bude pádnější a kovadlina tvrdší. Veřejný a demokratický nátlak bude sílit.

Tyto nemožné okolnosti spolu se základním lidským svědomím nás nutí hledat velká řešení. Oxfordský ekonom a specialista na Afriku Paul Collier navrhuje postavit trvalejší tábory, spolu s nabídkami práce. OSN by měla vytipovat velké oblasti, kde by uprchlíci mohli žít a současně si zachovat občanství. Mělo by jim být přiznáno právo na časově neomezený pobyt a měli by mít také možnost získat občanství. Tyto oblasti by měly být prázdné a nehostinné a cílem OSN by bylo učinit je pohodlně obyvatelnými.

Je to řešení, o němž se uvažuje jen proto, že pokračování statu quo je nemyslitelné. Šlo by o jakousi formu Marshallova plánu, která by umožnila jednotnou evropskou politiku ve vztahu k pomoci potřebným.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout