17. 8. 2015
Britská pravice předstírá, že je tvrdá na imigranty, ale prosazuje podnikatelský model, který na nich závisí
Když hovořil britský ministr zahraničí Philip Hammond o hrozbě "nájezdnických imigrantů" v Calais, rozhodla jsem se napsal o příbězích stovek zahraničních dělníků, s nimiž jsem se setkala za více než desetiletí, co píšu o jejich životech v Británii, konstatuje Felicity Lawrence, o lidech, kteří pracují pro mainstreamovou ekonomiku, i když jsou skryti ve vedlejších kontraktech. Pracují v potravinářství, ve stavebnictví, v péči o staré a nemocné lidi, pracují jako uklízeči a v restauračním sektoru.
Pravice podporuje podnikatelský model, který závisí na neustále výměně zaměstnanců, ochotných vykonávat práci, která je špatně placená a nejistá, a velmi často špinavá, nebezpečná a ponižující. Nevyžaduje to jen imigraci, ale nekonečnou imigraci, protože jen úplně nově příchozí, zoufalí a zranitelní lidé jsou ochotni tolerovat podmínky, které pro ně byly vytvořeny. Dokazuje to neustálá výměna imigrantských zaměstnanců a jejich neustále se měnící národnost.
V roce 2002 žili na jižním pobřeží Anglie pracovníci továren, kteří pracovali na dlouhých směnách při zpracovávání kuřat. Byla to směsice uprchlíků z válek v Kosovu a v Afghánistánu, a ekonomičtí migranti z chudších zemí Evropské unie včetně Španělska - a pak ilegální imigranti z Ukrajiny a z Ruska.
V roce 2004 jsem se setkávala s zadluženými jihoafrickámi migranty, plnými strachu, kteří žili v bídě a balili hrušky pro dodavatele supermarketu Tesco nedaleko Spaldingu, brzo poté se jim podařilo uniknout.
Pak jsem poznala optimistické, vzdělané irácké Kurdy v ilegálním zaměstnání, kteří zpracovávali objednávky zeleniny pro supermarkety a čekali na vyřízení svých žádostí o azyl.
Mezi nimi byl velký počet nedávných portugalských imigrantů, zastrašovaných, kteří dostávali menší plat, než je minimální mzda v okolní norfolského města Thetfordu, rodišti Toma Painea, radikálního a revolučního autora Lidských práv z 18. století.
Doprovázeli je kolem roku 2005 brazilští imigranti, kteří předstírali, že jsou Portugalci, a kupodivu i jejich portugalští kamarádi, kteří zase předstírali, že jsou ilegální migranti z Brazílie, protože jejich gangmasteři raději zaměstnávali ilegální pracovníky, kteří se dali lehčeji vykořisťovat.
V Herefordshiru jsem se setkala s množstvím polských dělníků. Ti nahradili Portugalce, poté, co ti se usadili a přesunuli se na lepší místa. Poláci nejprve pracovali ilegálně v nejhorších zaměstnáních a po vstupu Polska do EU se prostřednictvím agentur dostali ve velké továrně na maso na trvalá pracovní místa a vstoupili do odborů. Pak byli vyhozeni z práce spolu s Angličany a byli nahrazeni levnějšími pracovními silami od agentur z nových imigrantů.
V posledních letech jsem se setkala s pracovníky bez trvalého úvazku v zemědělství, výrobním sektoru a sektoru služeb, jako je mytí aut. Většinou byli z Litvy nebo z Lotyšska a z chudších zemí bývalého sovětského bloku.
Britský statistický úřad vydal minulý týden čísla, z nichž vyplývá, že téměř tři čtvrtiny ze všech nových pracovních míst dostali občané jiných zemí než Británie.
Minulý týden jsme přinesli informaci o skupině asi 30 vážně vykořisťovaných Litevců, kteří chytali kuřata na jedné z největších britských farem. Typicky pracovali déle než 120 hodin týdně, byli neustále na pohybu, museli platit za špinavé ubytování, nedostávali plat, byli terčem výhrůžek násilí a obětí skutečného násilí.
Zavádění pracovních smluv s nulovým počtem závazných hodin zaměstnání (znamenajících, že vám zaměstnavatel nabídne práci jen, když chce, a může vás v některé dny nechat bez příjmu doma) se z potravinářského sektoru a ze zemědělství rozšířilo do celé ekonomiky. V jihovýchodní Anglii pracují ukrajinští a čínští dělníci na staveništích a za minimální peníze tam kopají podzemní patra pro luxusní renovace příbytků. Vytvořili jsme zaměstnání, která jsou nelidská a neslučitelná s normální usazenou lidskou existencí.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Vytisknout27.8. 2015 / Bohumil Kartous
Příklad první: moderátor veřejnoprávní televize pokládá otázku hostu: "A mají uprchlíci právo žít v Evropě?". Příklad druhý: reportér téže televize prohlašuje něco o posílených hlídkách na hranicích kvůli "nelegálním uprchlíkům". Jestliže podle Lyota...