Komunisté porušili proletářský internacionalismus

21. 7. 2015 / František Řezáč

Svého času, po roce 1968 a v "normalizaci" tímto pojmem mávali jako klackem nad hlavami "pravicových oportunistů", nejvíc ten, který si za tzv. buržoazní nacionalismus odseděl léta v kriminálech. A čím jiným, nežli buržoazním nacionalismem, dovedeným k praxi etnického vyčišťování, byly poválečné transfery celých národnostních skupin? Byli i takoví komunisté, kteří teorii i praxi odsunu kritizovali. Včas a na místě.

A co si za to vysloužili? Zase jen kriminál.

Oni totiž komunisté tuto i jiné zásady nebrali vždy vážně. Po vstupu svého hlavního patrona, stalinského SSSR, do války, obrátili na čtyráku a zapojili se do vlasteneckého tažení proti Německu a Němcům, bez ohledu na třídní hledisko (další zásada), kterým se do oné chvíle řídili. Kdyby byla KSČ důsledně, jak to žádala později od jiných, zásadu proletářského internacionalismu ve válce a po ní dodržovala, nemohla by s odsunem podle národnostního (nacionálního) hlediska souhlasit. Jenže to by jí bylo, možná rozhodujícím způsobem, ztížilo nastoupenou cestu k moci. A moc, nikoli zásady, to bylo vždy pro stalinskou KSČ to hlavní...

Takže KSČM by měla ke svým dosavadním omluvám připojit další, pokud to s pokáním myslí vážně: omluvu svým německým třídním bratrům, z nichž mnozí byli bez ohledu na zásady v lepším případě vyhnáni, v horších, doložených případech povražděni.

Soudruzi Filip, Kováčik, Dolejš a další, které jsem dosud považoval za chytré politiky, by si to mávání nynějším nacionálním klackem mohli odpustit. Pokud s ním chtějí nejen mávat, ale i plácat do zahnívající louže okamžitého politického prospěchu získáním několika voličských hlasů, ušpiní tím jen sami sebe...

Vytisknout