Hajlující královna aneb o vztazích mezi Velkou Británií a Hitlerem
20. 7. 2015 / Daniel Veselý
< Anglický fotbalový tým hajluje na olympijském stadionu v Berlíně dne 14. května 1938, a to na příkaz britského ministerstva zahraničí. Podrobnosti v angličtině ZDE
Zdánlivě okurkovou sezónu narušily fotografie nynější britské královny Alžběty II., na níž je ve věku sedmi let zachycena s rukou zdviženou k nacistickému postavu. Na sociálních sítích různí lidé tvrdili, že jako malé děti také hajlovali, a že tudíž nejde o nic závažného. Souhlasím, nelze vinit děti z podobného počínání, nicméně celý okurkový incident poukazuje na trochu jinou, mnohem závažnější skutečnost.
Velká Británie nebyla jedinou západní zemí, která měla nadstandardní vztahy s nacistickým Německem v průběhu 30. let minulého století. Kupříkladu americký velvyslanec v Hitlerově Berlíně George Kennan působil ve své funkci až do konce roku 1941, tedy do napadení Pearl Harboru, a během svého působení v Německu se snažil udržovat korektní vztahy s Třetí říší https://en.wikipedia.org/wiki/George_F._Kennan" class="btn" target="_blank">ZDE.
Totéž platí i o dalších západních politicích a byznysmenech a korporacích, kteří se sbližování s nacistickým Německem příliš nebránili, ba spíše naopak. Můžeme zmínit například General Motors, jež nacistické Německo pomohla „mobilizovat“ ZDE. Tím se de facto podíleli na vzestupu pivních pučistů, kteří se v osudném roce 1933 chopili moci – ve stejném roce, kdy tehdy malá Alžběta vztyčovala pravici k nebi, samozřejmě netušíc, kam to všechno povede.
Britský princ Edward, který se později stal králem Edwardem VIII., se svými sympatiemi k nacismu nikterak netajil. Říká se, že jeho sympatie k nacismu přetrvaly až do roku 1972, a to přesto, že navštívil koncentrační tábory ZDE . Po své abdikaci na konci roku 1936 se dokonce s Hitlerem osobně setkal, aby mu vyjádřil hold.
Obecně řečeno: Západní země přinejmenším zprvu viděly v nacistickém Německu pevnou hráz proti nebezpečí „bolševismu“, který šel přirozeně proti „hodnotám“ západních aristokracií, jež mínily zachovat status quo, které narušila revoluce v Rusku v roce 1917. Hitler, se svou silnou protikomunistickou rétorikou, se tudíž jevil jako „umírněný lídr“, jak jej ještě v roce 1937 nazval Winston Churchill. Západní země mají proto neoddiskutovatelný podíl na Hitlerově vzestupu, který nakonec mohl vyústit i v jejich vlastní zničení.
VytisknoutObsah vydání | Úterý 21.7. 2015
-
21.7. 2015 / Občané Rakouska zvou uprchlíky do svých domovů17.7. 2015 / Jak Karlovy Vary otevírají Česku okno do světa18.7. 2015 / Kapitalismus končí20.7. 2015 / Bohumil Kartous, Kryštof Kozák"Senátor Doubrava: Imigrační vlnu vyvolali Američané, aby oslabili Evropu"20.7. 2015 / Středozemní moře: Masový hrob zoufalých migrantů20.7. 2015 / David Cameron: Extremisté nereprezentují islám20.7. 2015 / David Cameron: nedémonizujte muslimy20.7. 2015 / Co dál s Evropskou unií?18.7. 2015 / Historikové požadují, aby britská královská rodina zpřístupnila své nacistické dokumenty17.7. 2015 / Britská konzervativní vláda zahájila útok proti BBC17.7. 2015 / Hospodaření OSBL za červen 2015