Někteří lídři v Perském zálivu žádají písemnou fixaci amerických spojeneckých závazků

12. 5. 2015

Vysoce postavení představitelé několika států v zálivu prohlásili, že chápou, že vzájemná obranná aliance podobná NATO, není možná. Nicméně chtějí přinejmenším dosáhnout přímějších a specifičtějších amerických závazků ohledně ochrany jejich zemí před vnějšími hrozbami.

"V minulosti jsme přežili s gentlemanskou bezpečnostní dohodou se Spojenými státy," říká Júsif al-Otajba, velvyslanec Spojených arabských emirátů - jedné z šesti členských zemí Rady pro spolupráci v zálivu. "Dnes potřebujeme něco psaného. Potřebujeme něco institucionalizovaného."

Další představitelé byli méně určití. "Nemám problém s napsaným nebo nenapsaným," říká saúdský ministr zahraničí Adil ad-Džubajr. "Naše důvěra v americké slovo je úplná."

Obama oznámil plán na svolání summitu v dubnu, ve stejný den, kdy světové mocnosti dosáhly dohody ohledně íránského jaderného programu. Lídři v Perském zálivu jsou znepokojeni, že potenciální dohoda, kteriu je třeba dokončit do 30. června, signalizuje změnu v americké alianční politice v regionu.

Jednání s Íránem zkomplikovala vztahy mezi USA a jejich arabskými spojenci v Perském zálivu, Kuvajtem, Bahrajnem, Katarem, Ománem, SAE a Saúdskou Arábií.

Na území těchto států se nachází více než 35 000 amerických vojáků a významné letecké a námořní základny. Závazky vůči strategickým partnerům USA poprvé vyslovili již před dekádami a Obama je zopakoval na Valném shromáždění OSN v roce 2013.

Vždy ale existovala otázka, co je třeba považovat za "vnější hrozbu", říká Philip Gordon, který do dubna působil jako ředitel pro Blízký východ v Radě národní bezpečnosti. "Nikdo nedokáže přesně říct, co to znamená. V tom spočívá problém."

Ačkoliv Rada pro spolupráci v zálivu a USA dlouho spolupracovaly v boji proti terorismu a dalším hrozbám v regionu, včetně probíhajícího tažení v Sýrii proti "islámskému státu", priority a cíle se občas mezi jednotlivými stranami liší, stejně jako se liší postoje samotných států v zálivu.

Kromě obav z íránského jaderného programu sunnitští představitelé v zálivu i jinde na Blízkém východě považují šíitský Írán za hegemonickou mocnost usilující o rozšiřování regionálního vlivu zbraněmi, penězi a v některých případech i vojáky, v Iráku, Sýrii, Libanonu, Jemenu a leckde jinde. Moc a aktivity Íránu budou podle názoru amerických spojenců posíleny rapidním přílivem peněz, jakmile dojde ke zrušení sankcí v rámci završení jaderné dohody.

Americká administrativa obavy sdílí, avšak domnívá se, že hlavní prioritou má být odstranění jaderné hrozby, což podle ní má dosáhnout právě jaderná dohoda. Pokud by byla dohoda dokončena, domnívá se Bílý dům, bude snažší čelit v regionu obavám z Íránu.

Sunnitští lídři by si přáli, aby USA věnovaly více úsilí svržení syrského režimu než boji s terorismem.

Americká administrativa si přeje, aby její partneři úžeji spolupracovali v oblasti protiraketové obrany, jejíž komponenty nakoupili nebo nakoupí v USA.

Původní naděje některých států na vzájemnou obrannou alianci s USA se ukázaly jako liché. I když administrativa v principu není proti, v Senátu by takový návrh narazil na izraelskou lobby.

Místo toho patrně dojde ke zjednodušení exportu zbraní z USA do zmíněných zemí a k dalším společným vojenským manávrům. Partneři také doufají, že vzniknou pracovní skupiny pro kybernetickou bezpečnost, využití sociálních médií teroristy a k dalším tématům.

Před začátkem summitu přípravám dominovala zpráva, že saúdský král Salman nepřijede - pouze několik dní poté, co návštěvu ohlásil. Saúdskou delegaci vedou ministr vnitra a obrany, korunní princ a jeho zástupce.

Bílý dům také oznámil, že došlo k telefonickému rozhovoru se Salmanem, jehož přítomnost v Rijádu si údajně vyžaduje situace v Jemenu, kde Saúdové oznámili pětidenní příměří.

Administrativa na jedné straně klade zvýšený důraz na to, že spojenecké země se ve zvýšené míře mají o vlastní bezpečnost starat samy; na druhé straně aktivitami sunnitsých monarchií v Sýrii a Jemenu je Bílý dům poněkud znepokojen.

Lídři arabských monarchií slyšeli "všechny ty příběhy o americkém obratu [k asijskopacifickému regionu] a jsou unaveni" válkami na Blízkém východě, říká Robert Malley z Rady národní bezpečnosti. "Chtějí prostě slyšet, že tam jsme, že se staráme".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout