Makedonie: Čeká Evropu další válka?

11. 5. 2015 / Karel Dolejší

Nepotvrzené zprávy uvádějí pět jmen veteránů "Kosovské osvobozenecké armády" (UCK), kteří měli údajně akci v Kumanovu organizovat: Mirsad Ndrecaj, Sami Ukshini, Beg Rizaj, Dem Shehu a Krasniqi Malisheva. Zmíněná organizace kdysi bojující proti Srbům na Kosovu se každopádně k akci přihlásila sama (jiná zpráva však hovoří o organizaci s názvem Osvobozenecká národní armáda ZDE) a také snímky z míst bojů ukazují těla potetovaná albánskými symboly. Podle makedonského ministerstva vnitra ozbrojenci pocházeli z rozpuštěné 113. brigády UCK se základnou v Drenici, nicméně mezi ozbrojenci, jejichž totožnost byla zjištěna, převažují Albánci z Makedonie. Srbská média události interpretují jako začátek války za "Velkou Albánii" ZDE. V albánském hlavním městě Tiraně se konala demonstrace na podporu Albánců v Makedonii ZDE. Albánské ministerstvo zahraničí vydalo k událostem v Makedonii prohlášení odsuzující údajné projevy etnické zášti ZDE.

Jak konstatují místní zdroje, ve skutečnosti jsou víkendové boje pouze špičkou ledovce v podobě neobjasněných násilných útoků zahájených již 28. října loňského roku ZDE, přičemž poslední útok na policejní stanici se odehrál ještě na počátku května ZDE. Ostatně masivní boje mezi vládními vojáky a albánskými povstalci v samotném Kumanovu se vedly přesně před čtrnácti lety ZDE. Vypadá to, že se za celou tu dobu politicky vůbec nic nevyřešilo... Makedonský prezident Ivanov ovšem nepřímo z tragédie obvinil Spojené státy ZDE a jedna zpráva hovoří o tom, že údajná hlava ozbrojené skupiny Fadilj Fejzulahi měla být osobním přítelem bývalého amerického velvyslance v Makedonii Paula Wohlerse ZDE.

Do Kumanova se chystají srbští četnici, kteří bojovali na Donbase ZDE, což vyvolává obavy z "typické" balkánské nepravidelné války, čti řezničiny.

Mezitím v hlavním městě Skopje pokračují protesty příznivců opoziční sociálně demokratické strany proti autoritářskému premiérovi Nikolovi Gruevskému.

Zatímco se Západ kvůli ruskému revanšismu zabýval především Ukrajinou, Pobaltím a Skandinávií, Balkán se začal rozkládat před očima. Srbsko a dost možná také Řecko mohou brzy dobrovolně přejít do nárokované ruské sféry vlivu v Evropě, zatímco bosenští Srbové hrozí rozbitím bosenské federace a v Makedonii potichu proběhl de facto státní převrat. Lze do jisté míry pochopit, že při všech ostatních palčivých problémech v Evropě zrovna teď nikdo neřeší malého makedonského uzurpátora Gruevského. Kdyby to však mělo pokračovat, velmi reálně hrozí, že se vnitřní makedonský konflikt může velmi rychle internacionalizovat zapojením sil ze sousedních států, a to zdaleka nejen z Kosova.

Představa, že se "Evropa poučila" z minulých válek a nyní se stal normou mír, je neskutečně naivní a fundamentálně pochybená. Jen tisíc kilometrů od Prahy se střílí, zatímco dosud nejbližší válka ležela 1 700 km východním směrem.

Stabilita a "klid na práci" je to opravdu poslední, s čím lze v příštích letech počítat.

Vytisknout