Osvobození či dobytí aneb u nás v Absurdistánu je vše při starém
11. 5. 2015 / Daniel Veselý
Diskusi o tom, zda nás Rudá armáda před 70 lety osvobodila či dobyla, považuji za tradiční kolorit a zároveň za typicky českou absurditu – asi tak, jako když normalizační politrukové s vážnou tváří tvrdili, že Plzeň neosvobodila americká armáda. Dnes tu ale je jeden dost podstatný rozdíl. Nemusíme totiž povinně lhát, nicméně se při hodnocení 70 let starých událostí stále ocitáme jako v Jiříkově vidění.
Při osvobozování českých zemí od nacistické hydry, jejímž dlouhodobým plánem bylo smést český národ a českou kotlinu plně germanizovat, padlo sto padesát tisíc rudoarmějců, kteří nezodpovídali ani za krvelačného Stalina, vzpurného Putina, a už vůbec ne za některé dnešní české novináře a politiky snažící se podobným způsobem jako předlistopadová ideologická kamarila popřít celkem objektivní skutečnost.
Jak nás mohla armáda, jež se po několika měsících z Československa bez problémů stáhla, dobýt a z ničeho nic zotročit? Cožpak by v dobyté zemi mohlo o rok později dojít ke svobodným volbám, v nichž jednoznačně zvítězila politická platforma, jejíž politická spřízněnost se zemí, která nás zbavila nacismu, byla očividná? Cožpak ve svobodné republice, jejíž obyvatelstvo se celkem logicky nedokázalo přenést přes zradu západních „spojenců“; proradnost velmocí, které svého vazala jednoduše hodily přes palubu a přinesly na zlatém podnose Hitlerovi, neexistovala obrovská vděčnost právě vůči rudoarmějcům?
Jistěže, pravdu mají ti, kdo o překot poukazují na zločiny páchané rudoarmějci při osvobozování kontinentální Evropy od nacistických hord a jejich tenat. Vojáci Rudé armády, jejichž duše nadosmrti otrávila běsná nacistická zvěrstva páchaná Wehrmachtem a smrtihlavy z SS v jejich plošně spalované domovině tonoucí v plamenech totální války, se skutečně dopouštěli rozsáhlých zločinů, především pak na německých ženách. Rudá armáda podle odhadů znásilnila až dva miliony německých žen.
Sveřepí kritikové Rudé armády ovšem zapomínají (či jej rovnou zamlčují) na fakt, že nejen ona se při osvobozování Evropy dopouštěla neopomenutelných zločinů na civilní populaci. Podle odhadů německé historičky Miriam Gebhardtové francouzská, britská a americká vojska při tažení na Berlín i po něm znásilnila 860 000 německých žen, samotní američtí vojáci se dopustili sexuálně motivovaných zločinů na 190 000 Němkách ZDE.
Jde možná o nadsazená čísla, jelikož se podle jiných zdrojů před americkými vojenskými tribunály ocitlo „pouze“ 11 000 případů závažných sexuálních deliktů spáchaných americkými vojáky na německých ženách. Samozřejmě, že se ne všechny tyto zločiny přetřásaly před soudem, takže je velice pravděpodobné, že je tato cifra naopak podhodnocena.
Americký list Washington Post u příležitosti 70. výročí ukončení válečných operací v Evropě zveřejnil text s názvem Don't forget how the Soviet Union saved the world from Hitler ZDE, kde stojí psáno, že současné napětí ve vztazích mezi USA a Ruskem ohledně Ukrajiny zamlžuje fakt, že angažmá Sovětského svazu ve 2. sv. válce hrálo nejdůležitější roli při porážce nacistického Německa.
Autor textu Ishaan Tharoor cituje britského historika a novináře Maxe Hastingse, který označil Rudou armádu za „hlavní hnací sílu při zničení nacistů“ s tím, že za to Sovětský svaz zaplatil největší oběť.
Padlo 26 milionů jeho obyvatel včetně 11 milionů vojáků, zatímco tři čtvrtiny německých válečných ztrát byly způsobeny vojáky Rudé armády.
Hastings dále uvádí, že 95 procent všech vojenských ztrát tří hlavních spojeneckých zemí utrpěl Sovětský svaz. Tharoor v článku cituje také z memoárů amerického generála Eisenhovera, který v roce 1945 navštívil Sovětský svaz a ke svému zděšení seznal, že od jeho západních hranic až k Moskvě neviděl jediný nezbořený dům.
Ačkoliv se Československo po rozdělení válečné kořisti v Jaltě ocitlo ve sféře vlivu Sovětského svazu a jeho kremelského tyrana (Spojené státy získaly de facto kontrolu nad půlkou světa) , nemůžeme hovořit o tom, že nás Rudá armáda před 70 lety dobyla a že nás s tímto domnělým porobením uvrhla do nesvobody. Historická fakta se dají neurvale překrucovat a žmoulat, avšak, jak známe z našich hořkých dějin nazpaměť, pravda se čas od času vynoří.
Vytisknout