Západ selhává vůči Putinovi a Isis, protože mu vládnou izolované a arogantní elity

16. 3. 2015

Tato vzdělávací izolovanost je potenciálně katastrofální. "Nejlepší" západní univerzity připravují studenty na udržování současného systému s drobnými nadějemi na možné malé reformy.

Avšak dramatické revoluční změny v geopolitice nikdy nepocházejí od vládnoucích elit. Svět mění outsideři. V jednadvacátém století trpí západní vlády sklerotickým myšlením, které se neustále sebeutvrzuje a odmítá důkazy o opaku. Důsledkem je, že nad námi vítězí divoši.

Samozřejmě, elitní politikové nemohou přijmout tak nepřijatelnou představu, že jsou omylní. Takže když do vládnoucího systému přicházejí noví, mladí lidé, nová krev plyne do stejných, zkostnatělých žil. A tak generálové s doktoráty z elitních amerických univerzit píší vojenskou doktrínu, která se přidržuje politicky korektních truismů a ignoruje faktory, jako je síla náboženství nebo etnická nenávist, které bývají rozhodující. A tak významný analytik bagatelizuje Vladimíra Putina, protože je prý jen nevýznamný byrokrat, který nechodil do švýcarské soukromé školy jako John Kerry.

Jenže on si nepovšiml, že Hitler také býval kdysi jen nevýznamným desátníkem. Stalin propadl v kněžském semináři. Lenin byl syfilitik na mizině. Ho Či Min myl nádobí v suterénu jednoho pařížského hotelu. A když vznikla francouzská revoluce, Napoleon byl nevýznamným důstojníkem u dělostřelectva.

A vzdělaní Němci se domnívali, že mohou Hitlera využít a pak ho odhodit a jiní Evropané se mu posmívali. Bolševici v Rusku Stalina podceňovali, až bylo pozdě a jejich osud byl zpečetěn. Francouzi si Ho Či Mina vůbec nepovšimli. Napoleon šokoval i své vlastní letarické příbuzné.

Muž, který přijede na bílém koni, je často muž z naprosto nevýznamných poměrů a vládnoucí elita ignoruje pochodně až do té doby, kdy ty pochodně podpálí jejich klub.

Jinými slovy: V čele Západu stojí muži a ženy, kteří jsou vzděláni takovým způsobem, že věří v nezpochybnitelnou autoritu svých vlastních slov.

Když se setkají s jinými lidmi, kteří používají slova výlučně k manipulaci a k podvodu, anebo když jejich oponenti slova zcela ignorují a vyžívají se v zuřivém násilí, naše západní elity se octnou v intelektuální křeči a opakují tytéž prázdné fráze (stále zhrzenějším tónem): "Násilí nikdy nic neřeší." "Vojenské řešení neexistuje." "Válka nikdy není řešením." "Jen diplomacie může tuto krizi vyřešit." "Náboženství není jádrem tohoto problému."

Nejnovější a nejnepřesvědčivějším heslem poslední doby je: "Musíme mít strategickou trpělivost" a "Teroristé potřebují pracovní příležitosti".

Toto není argumentace proti vzdělání. Je to argumentace pro vzdělání a proti indoktrinaci, proti fantazii, že barbar vlamující se s nožem do dveří není žádným nebezpečím kariéře vládního diplomata, který vydal knihu o "falešné konstrukci rasy a jejím záporném dopadu na klimatické změny".

Onen "bezvýznamný byrokrat" Vladimír Putin zvítězil ve všech významnějších konfrontacích se Západem, dobyl cizí území a ponížil prezidenty. Íránští vyjednavači převezli své západní partnery tak spektakulárním způsobem, že nepotřebují dohodu s Obamou, protože získali, co potřebovali - čas a částečné zrušení sankcí. A Islámský stát zmátl nejen naše elity a jejich předsudky ohledně toho, jak by svět měl fungovat, ale zlikvidoval i frázovitou představu, že "Všichni lidé chtějí mír".

Někteří lidé totiž mají obrovské potěšení z groteskních forem násilí páchaném na druhých lidech.

Čelíme nové éře barbarství. A v čele nám stojí ti, jejichž představa o násilí je rugby na univerzitě v Princetonu. Možná je načase uznat, že když někdo nechodil do elitní západní školy, neznamená to, že nevychovaní barbaři nedokáží změnit svět.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout