Jan Čulík se mýlí (a měl by si zamést před vlastním prahem)

16. 3. 2015 / Václav Hořejší

Se zájmem jsem si přečetl obsáhlý článek Jana Čulíka “Pražská média a pražští intelektuálové nebezpečně destabilizují Českou republiku”. Autor v něm, podobně jako v několika svých předchozích článcích, mimo jiné říká, že česká média svou zaujatostí a jednostranností při referování o současném ukrajinském konfliktu jen rozšiřují množství českých sympatizantů dnešního režimu Vladimíra Putina. Velmi správně říká, že kdyby tato se média snažila analyzovat situaci v Rusku tak, že by bylo zjevné, že zastávají neutrální a nestranný postoj, lidé by se ze vzdoru nepřidávali na stranu Ruska.

K Čulíkovým závěrům mám několik poznámek:

1) Zdá se mi ale, že Britské listy v uplynulém roce dělaly v podstatě totéž, za co Čulík kritizuje česká média – články redaktora K Dolejšího se svojí zaujatostí a jednostranností mohly směle měřit s články v MF Dnes či Lidových novinách. Ano, vím, že tento názor se Jan Čulík snažil již v minulosti vehementně popírat, ale nemohu si pomoci – je to tak.

Nebylo by tedy prosím možné, aby právě v Britských listech někdo opravdu „analyzoval situaci v Rusku a na Ukrajině tak, že by bylo zjevné, že zastává neutrální a nestranný postoj“?

2) Jan Čulík, podobně jako velká většina českých novinářů a „pražské kavárny“ evidentně považuje za nepřijatelně proruské právě již to, když někdo (jako třeba Jan Petránek, Miloš Zeman nebo Václav Klaus) jen upozorňují právě na onu jednostrannost českých médií a kritizují démonizaci Ruska a jeho vedení. Miloše Zemana a Václava Klause považuji za velmi negativní zjevy v české politice, ale s politováním musím konstatovat, že ohledně současného dění na Ukrajině a role Ruska a Západu v něm jsou jejich názory mnohem rozumnější než např. názory velké většiny českých komentátorů, včetně K. Dolejšího a J. Čulíka. Ještě jednou – ti z nás, kteří podobně jako řada respektovaných západních komentátorů a vysloužilých západních politiků nezavírají oči před vším negativním v Kyjevě a před evidentními chybami západní politiky, nejsou automaticky přívrženci Vladimíra Putina. Dobře si uvědomujeme, že ruský režim je mnohem horší než ten náš, že je autoritativní, prostoupený korupcí a pochybnou právní praxí. Nepochybujeme ani o tom, že v současné ukrajinské občanské válce Rusko výrazně pomáhá jedné straně konfliktu. Ale to neznamená, že je to nějaká diktátorská „říše zla“ – zemí s podobnými (i mnohem horšími) charakteristikami jsou po světě desítky. Jednou z nich je podle mého názoru i současná Ukrajina.

3) Na rozdíl od Jana Čulíka si nemyslím, že Rusko je v posledních cca deseti letech ve srovnání např. se Spojenými státy nějak zvlášť agresivní. Srovnejme si jen počet obětí amerických akcí v Afghánistánu a Iráku a ruské akce na Krymu i to, jak tyto intervence přijalo obyvatelstvo dotyčných zemí… Ať se na mě Jan Čulík nezlobí, ale jeho tvrzení o ohrožení Evropy ruskou agresivitou považuji za čirý paranoidní nesmysl.

4) Jan Čulík se podivuje tomu, že řada lidí „ nadává Američanům”. Jak bychom asi nadávali Rusům, kdyby za posledních deset let způsobili ve světě takovou paseku jako Američané? Určitě bychom přinejmenším požadovali pohnání jejich představitelů před mezinárodní soud v Haagu. Ve vztahu k Bushovi či Blairovi a jejich následovníkům nic takového nepozoruji - jen někteří tak trochu nesměle a krotce “nadáváme”. A máme podezření, že podobných “chyb” se možná chystají dopustit i v té nynější situaci…

Jan Čulík končí svůj článek úderně, téměř ve stylu Miloše Zemana: “Situace začíná být vážná a někteří Češi se úměrně tomu chovají stále víc jako pitomci, ohrožující svou vlastní bezpečnost”. Obávám se, že i mě nyní zařadí mezi ty pitomce…

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 16.3. 2015