24. 11. 2014 / Boris Cvek
Jsou lidé, kteří si myslí, že rozumí boháčům, např. „zdravý český rozum“ říká, že při zvýšení daní by boháči utekli do jiné země, že v politice boháčům nejde o jejich soukromé zájmy, neboť už jsou bohatí, nebo že mají stejné zájmy jako jedna třída. Michael Lewis ve své recenzi v New Republic na knihu Darrella M. Westa Billionaires: Reflections on the upper crust, ukazuje přesvědčivě, jak jsou naše běžné představy o boháčích mylné. Článek nese název: „Extrémní bohatství je špatné pro každého – zejména pro boháče“.
Lewis argumentuje, že většina amerických miliardářů žije ve státech Kalifornie a New York, kde nejsou zdaleka nejnižší daně (je to celkem logické: nač mít miliardy ve státě s nízkými daněmi, kde si ale člověk nemůže užít nejvyššího standardu rozvinuté společnosti?). Kromě toho, ačkoli je notoricky známé, že boháči podporují americké republikány, největší sponzor nějaké politické strany, říká Lewis, v USA je Tom Steyer, člen Demokratické strany se zájmem o zastavení změny klimatu. Nejvíce boháčů zřejmě ale nemá vůbec žádné přímé politické zájmy. To, co boháče podle Lewise nejvíce spojuje, je to, že nemají zájem na změně světa, neboť jeho podoba jim prostě vyhovuje.
Změna světa podle Lewise a Westa je navíc málokdy možná přes peníze a různé dobročinné podniky miliardářů končívají frustrujícím neúspěchem. Spíše se někdo díky změně světa stane miliardářem (Gates, Zuckerberg), než se miliardářovi podaří změnit svět. S odvoláním na psychologické výzkumy Lewis tvrdí, že jedna věc o boháčích je ale jasná, totiž ta, že jejich majetek na ně má velký vliv v tom smyslu, že mají sklon porušovat pravidla veřejného zájmu. Zmíním se o dvou konkrétních příkladech z těch mnoha, které Lewis uvádí. Podle výzkumu, provedeného na New York State Psychiatric Institute u 43 tisíc Američanů, bohatí lidé byli více náchylní krást v obchodě než chudí. Keelly Muscatell, neurovědec na University of California Los Angeles, zase ukázal, že bohatí lidé mají neurologicky potlačenou schopnost soucitu. Závěr z toho všeho je dost děsivý a budu ho raději citovat (překlad je můj):
„Ten problém je způsoben nerovností jako takovou: ta spouští chemické reakce v té hrstce privilegovaných. Ohýbá jejich mozky. Způsobuje, že se zmenšuje pravděpodobnost, že se budou starat o kohokoli jiného kromě sebe nebo že zakusí morální city, které jsou nezbytné k základní občanské slušnosti.“
Lewis uzavírá svou recenzi zmínkou o výzkumu profesora Mika Nortona na Harvard Medical School, který ukazuje, že získávání stále většího bohatství nepřináší boháčům žádný pocit štěstí, naopak pocit štěstí přináší investování peněz do druhých lidí (s lehkou ironií bych dodal, že možná proto chce Andrej Babiš zachránit Českou republiku z rukou zlodějů).
Extreme Wealth Is Bad for Everyone—Especially the Wealthy ZDE
Vytisknout3.12. 2015 / Bohumil Kartous
Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku a člověk, jemuž globální úspěch této sociální sítě přinesl obrovský finanční zisk, se v dopise své novorozené dceři zavázal, že věnuje 99 % akcí této firmy na charitativní účely. Můžeme spekulovat o tom, kolik z ...