Podaří se v Palestině to, co se podařilo v Severním Irsku, Baskicku, Bosně?

Na konci spirály nenávisti a násilí je vždy temno

3. 12. 2015 / Kryštof Kozák

Není to rozhodně snadné, protože černobílé vidění světa podbarvené silnými negativními emocemi je zjevně psychologicky velmi uspokojující. Násilné řešení se pak jeví jako to jediné správné a psychologicky očišťující. V tom se nikoliv překvapivě shodují jak fundamentalisté z Dáiše, tak evropská krajní pravice. Přesto však naštěstí existují i příklady toho, jak se temné budoucnosti plné násilí a nenávisti vyhnout.

Pěkným příkladem je Severní Irsko - konflikt tamních protestantů a katolíků je hluboký, dlouhodobý, násilný a vzhledem k demografické provázanosti byl považován za nevyřešitelný. Přitom se na konci 90. let 20. století podařilo vyjednat politickou dohodu, která roztáčející se spirálu násilí výrazně omezila. Nebylo to snadné, ale nakonec se to samé podařilo i v Baskicku, Bosně a na čas i v Libanonu.

Co je pro to potřeba? Základem je, aby dostatečný počet lidí, a to jak elit, tak řadových občanů, aktivně podpořil myšlenku nenásilného řešení konfliktu a tím izoloval všechny ty, kteří vidí jedinou cestu v pokračování násilí a nenávisti až do hořkého konce - pokud jsou v jasné menšině bez podpory zvenčí, není problém se s nimi vypořádat.

Aby to mohlo fungovat, je však potřeba jasně ukázat, že těchto lidí je výrazná, nereprezentativní menšina. I když takové řešení vypadá v současnosti až utopicky, čas naštěstí hraje zpravidla pozitivní roli, neboť více a více lidem začne docházet, že pokračování násilí a nenávisti nevede ke slibovaným zářným zítřkům, ale k černé budoucnosti plné zbytečného utrpení těch, co za nic nemohou.

Mír na Středním východě dnes vypadá jako nerealistický sen, nicméně je tomu tak proto, že si ho málo lidí doopravdy přeje, málo lidí si ho dokáže vůbec představit a ještě méně jich je připraveno pro tento cíl něco obětovat, ať už politicky či ekonomicky.

Pokud však pochopíme, že reálnou alternativou je nekončící kruh nenávisti a násilí, tak jak to můžeme dlouhodobě pozorovat například v okupovaných územích Palestiny, tak se snad budeme o to více snažit - lepší adventní naději nakonec stejně nemáme.

Vytisknout