Jmenováni, nikoliv však zostuzeni

10. 7. 2014 / Jan Čulík

Reakce Jana Čulíka na dopis dr. Christophera Beedhama v časopise Times Higher Education Supplement. Beedhamův dopis je v češtině ZDE

Christopher Beedham argumentuje brilantně ve svém dopise o infekci managerialismu, která nyní postihuje britské univerzity. "A vote to leave the market", THE, 3. července), píše ve čtvrtek 10. července v týdeníku Times Higher Education Jan Čulík a pokračuje:

Myslím ale, že je nutno poukázat na ještě jednu důležitou věc. Než začal managerialismus postihovat britské vysoké školství, koncept univerzity byl založen na zkoumání nových, často výstředních myšlenek. V minulost se považovalo za normální, že univerzitní výzkumníci musejí mít svobodu zabývat se novými myšlenkami, protože je nemožné předpovědět budoucí dopad výsledků výzkumu na společnost.

Managerialismus toto znemožňuje, protože podřizuje univerzity požadavkům trhu, které jsou založeny na konvenčním myšlení a na nejnižším společném jmenovateli. Nemůžete produkovat vynikající výzkum, pokud vás vaše univerzita nutí, abyste dělali pouze to, co většina ve společnosti v této chvíli považuje za prakticky užitečné. Tak jsou menšinové obory likvidovány neohrabaným systémem hodnocení akademických publikací a prioritami grantových agentur.

Proč například bychom měli studovat jazyky a kultury středovýchodní Evropy, když se nikdo o tuto část světa nezajímá? Že by některé obory mohly být důležité, až dojde k příští krizi, nikoho nezajímá, protože "to nepřináší žádný finanční prospěch" a, údajně "není po tom poptávka". Je pochybný argument, že "není poptávka", vůbec kdy přijatelný pro univerzitu, hodnou tohoto názvu?

O současné krizi britského univerzitního systému vyšlo už mnoho brilantních článků od mnoha akademických kolegů. Avšak nikdy to k ničemu nevede a nikdy se nic nestane. Zdá se, že akademikům prostě stačí problém pojmenovat. Jenže ono to nestačí.

Nejde totiž o to, předložit přesvědčivé argumenty. Je to otázka moci. Je naivní se domnívat, že těm, kdo přetvářejí dnešní univerzity, je potřeba předložit přesvědčivé argumenty, že jejich strategie je chybná a že jakmile si to uvědomí, věci se změní. Těm, kdo řídí univerzity, však jde o moc, nikoliv o argumentaci. Budou dál dělat to, co jim vyhovuje, protože mohou. Co proti tomu podnikneme?


Jan Čulík
Senior Lecturer in Czech
University of Glasgow

Zdroj v angličtině: ZDE

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 10.7. 2014