Hříčka přírody

10. 7. 2014 / Zdeňka Petáková

"Je to vtip -- nebo něco vážného?" říkám si, nadechuji se a na řadu hodin se nořím do více než třistastránkové knihy, plavu si, čvachtám se a rochním v textech očekávaných kvalit, smrtelně vážných zamyšleních o člověku, přírodě, možnostech přežití lidstva i přírody, mravech, Bohu -- podávaných s vtipem, nadhledem, brilancí.

Zkušení vypravěči však s odstupem působí poněkud příliš stoicky, fatalisticky -- zkrátka nejsou pro mě dost aktivističtí. "Jsme v koncích, ale ono to nějak dopadne" -- jakoby znělo v podtextu většiny těch úvah.

Avšak -- je tu ještě jeden hlas. Františka Jirousová, píšící o své rozpracované tezi věnované filozofu Teilhardovi de Chardin. Mezi řadou citátů z díla tohoto myslitele vyvstává autorkou velmi jemně vyjádřená naděje i nasměrování k činům: "Co tedy dál? Jednejme tak, abychom si při našich činnostech byli vědomi této komplexity závislostí a směřovali náš duševní růst (bohatství energie, činností, myšlenek a lásky) tak, aby v budoucnu umožňoval rozvoj zase jiným bytostem. A to lze dělat zdánlivě zcela "nepatrnými" činy. Jsem-li student či učitel, mám se snažit o to, aby mé vědomosti sloužily k rozvoji lidské jedinečnosti a kreativity a dávaly prostor pro vzájemné tvůrčí sdílení názorů a pohledů na svět. Jsem-li zahradník, každá zasazená květina uchráněná plevele může např. ovlivnit náladu kolemjdoucího takovým způsobem, že pocítí radost z bytí, tu předá někomu dalšímu, třeba jen jedním slovem, a řetěz následků, který může mít tato jediná akce, vede do nepředstavitelně daleké budoucnosti. Jsem-li řemeslník, mám si být vědom radosti, kterou může způsobit užívání dobře vykonané práce. Kdo může kdy vyzkoumat, zda největší díla a činy, které považujeme za velkolepé, nebyly v posledku podmíněny nějakým takovým nepatrným" činem zdánlivě "nepatrných" lidí?"

Zbývá dodat ještě něco důležitého: sborník i celé setkání loňských Ekologických dnů Olomouc bylo připraveno s velkou péčí a láskou a věnováno poctě dožitých sedmdesátin českého biologa a filozofa Zdeňka Neubauera. Kde se dá sborník získat? "Bohužel už je rozebraný, takže jen v knihovnách. Ale chystá se jeho online verze pro webové stránky www.slunakov.cz," dodává jeho editor Michal Bartoš.

Vytisknout