Parádně pokecal - zajímavý film režisérského debutanta

8. 7. 2014 / Jan Čulík

Film nám prezentuje z mnoha dalších snímků známé relativně povrchní prostředí mladých Pražáků - nezávazně se baví, jezdí výlety, užívají si vztahů a sexu. Snad jediným náznakem informací o současné české společnosti je zajímavá věc, že dívky v tomto filmu oslovují kvůli sexu samy z vlastní iniciativy mladé muže, kteří jsou naopak nesmělí a váhaví. Jiným drobným motivem ze současnosti je existence mobilní společnosti, kde Štěpán pracuje, a její tvrdé podnikatelské metody. Na operátory, jednající telefonicky se zákazníky, dohlíží manažer a chválí, pokud operátoři zákazníka odpálkují, je nespokojen, pokud operátor zákazníkovi nabídne zlevněný tarif nebo s ním jedná nějak slušně.

Na Štěpánovu operátorskou linku se dovolá jakási zákaznice jménem Marie a chce levnější tarif. Mluví se anglicky, protože na linku v češtině by se nikdy nedovolala, stěžuje si zákaznice. Štěpán ji se souhlasem svého manažera odmítne, po rozhovoru se spolupracovníky, kteří mu doporučují, že by se s dívkou mohl seznámit, jí soukromě zatelefonuje a vysvětlí ji, že když pohrozí, že od mobilní společnosti odejde ke konkurenci, levnější tarif skutečně dostane. Motivací je tedy Štěpánův osobní zájem o tuto ženu.

Vznikne z toho dlouhý a podivný telefonní dialog. Marie začne Štěpánovi organizovat život, nutí ho, aby sportoval, díval se na francouzské filmy a studoval jazyky. Protože se Štěpán o Marii uchází, všechno to plní. Film to ukazuje komediálně a ironicky, s vysokou mírou stylizace. Je proto zajímavý.

Všechno se vlastně vypráví zpětně: na začátku filmu pozvou Štěpána jeho mladí přátelé na výlet na chatu do jakési vesnice Sedmihoří, on je tam mezi mileneckými páry ovšem jako kůl v plotě. V noci venku se seznámí s postarším mužem - pijákem tvrdého alkoholu, který ho druhý den ráno pozve na oběd do chaty k své - odcizené - manželce, kterou prý už mnoho let bezvýsledně navštěvuje a chce, aby se k němu vrátila. Příběh celého filmu vnímáme prostřednictvím dialogu mezi tímto starším mužem a Štěpánem. Zaznamenáváme hříčky - když do příběhu svým komentářem zasáhne starší muž, Marie z telefonu protestuje, aby "do příběhu nekecal". Film je proto zábavný a zajímavý. Hlavním jeho principem je hravost. Po ukončení rozhovoru starší muž prostě zmizí - přátelé Štěpánovi sdělují, že to byl původní majitel jejich chaty, a že se tu snad před lety utopil... Záležitost není nijak vysvětlena. Nemusí být.

Štěpán se pak energičtěji pokouší navázat kontakt se svou telefonní Marií, zjistí ve své mobilní firmě její adresu, a pak i to, že se vydala bůhvíproč do Berlína. Tak i on jede do Berlína vlakem, kde se vydá do hotelu, kde jeho telefonní Marie je ubytována. Kupodivu tam jako bezpečáka potká pražského policistu, který si tam údajně přivydělává v druhém zaměstnání. Tento motiv nesmyslné náhody je zase traktován zábavně a komicky.

Pokud Štěpán doufal, že se mu podaří s telefonní Marií začít chodit, doufal marně. Je vdaná za bankéře z Prahy 3, který je právě v tomto berlínském hotelu na bankovnickém soustředění. Má s ním jednoročního syna.

Štěpán se tedy závěrem filmu vrací s pražsko-berlínským policistou do Mezihoří a jeho bezcílná existence mezi přáteli pokračuje. Film tedy není o ničem - jeho hlavním principem je hravost: snímkem se prolínají intertextuální odkazy na nejrůznější vzájemně provázané drobné vizuální i verbální motivy, které jsou často kontrapunkticky uváděny do kontrastu. Je to zajímavá, zábavná, artistní struktura a vlastně tedy nevadí, že o dnešní společnosti film nevypovídá nic. Ani si ten úkol tento snímek neuložil. Ale není to na závadu. Je to dobrý film. Bude zajímavé, co natočí Tomáš Pavlíček dál. Třeba časem vykročí z omezené životní zkušenosti mladých lidí, kterou však i tak zpracoval velmi talentovaně a schopně.

Vytisknout