Symboly české státnosti: sv. Václav, Hus - a Masaryk

8. 7. 2014 / Bohumil Sláma

Pro každého, kdo jen trochu zná Masaryka a jeho dílo, musí být nepochopitelné a musí na to pohlížet s pocitem trpkosti: Masarykův význam je dodnes odsouván do pozadí, přitom je nepochybně největší postavou našich dějin. Je to největší Čech (neboť Karel IV. ho převýšil pouze velikostí své moci, ne však duševní velikostí a ideovým přínosem).

Ve světě je Masaryk zapomenut hlavně proto, že byl "jen" Čechem; u nás je (po)zapomenut hlavně proto, že pro všechny politické režimy (vyjma Dubčekova "socialismu s lidskou-humanitní tváří", jenž by nebýt zásahu Rusů nepochybně vyústil v masarykovskou humanitní demokracii), které po 1. republice následovaly, byl hlavním nepřítelem. To stejné pokračovalo po Listopadu 1989, neboť Masarykův méně zkušený a méně obratný epigon Václav Havel, kterému tleskal celý svět, byl ideově "ukamenován" Klausem, Zemanem a Kalouskem. (Představuji si, jak by je Masaryk suverénně, "malíčkem prstu" jednoho po druhém smetl.)

Nelze se však pouze vymlouvat na dřívější, vesměs zvenčí indukované politické režimy (Klaus, Zeman a Kalousek jsou něco mezi Husákovými, tedy bolševickými dětmi a bratry, mimo jiné proto, že jsou stejně jako Husák notorickými demagogy). Na vině je i náš - opět historicky podmíněný -- sklon své nejlepší muže nedoceňovat. V knize Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk jsem - a věřím, že oprávněně - napsal:

"Američané mají svého Abrahama Lincolna a George Washingtona, Angličané Winstona Churchilla, Turci Kemala Atatürka, přičemž žádný z nich se Masarykovi kulturou ani hloubkou myšlení nevyrovnal. V norském Oslo je nepřehlédnutelné a turisty téměř povinně navštěvované museum Thora Heyerdahla. My bychom v centru Prahy nebo na Pražském hradě měli zřídit museum Tomáše Garrigua Masaryka, z něhož by si každý návštěvník odnesl též něco z jeho idejí." A to jsem byl ještě málo odvážný: dnes tvrdím, že Masaryk si zaslouží, stejně jako sv. Václav a Jan Hus, sochu na Václavském nebo Staroměstském náměstí.

Nedoceněna, "zapomenuta" je i Masarykova 1. československá republika. Marně nám připomíná jeden z největších filosofů 20. století (ale také víceméně Masarykův epigon) Karl R. Popper, že byla "nejotevřenější demokracií, které kdy v Evropě spatřily světlo světa".

"Stát se udržuje idejemi z nichž vznikl," vzkazuje nám Masaryk. Dokud na něj a na ideje 1. republiky nenavážeme, naši nemocnou společnost neuzdravíme.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 8.7. 2014