Slzy pro žoldáky?

10. 7. 2014 / Daniel Veselý

Domnívám se, že násilné úmrtí čtyř českých vojáků nedaleko vojenské základny Bagrám v Afghánistánu celkem logicky ukazuje, jak na tom je po dlouhých dvanácti letech západní "mise" v této nešťastné zemi, již válečné útrapy sužují více než třicet let.

Nežijeme v roce 1938 a naše země není ve smrtelném ohrožení jako v době, kdy "padnout za vlast" pro obyčejné lidi znamenala jistou, byť v jádře falešnou hodnotu. Nikdy v žádné válce žádní vojáci nebojovali skutečně za svou otčinu, nýbrž za partikulární zájmy různých elit, jimž byly oběti jejich kalkulu srdečně ukradené. Dnes je to, myslím, celkem zjevné, protože máme k dispozici daleko více informací.

Asi nejvýstižněji tuto cynickou skutečnost vyjádřil britský premiér David Lloyd George, který v roce 1916, tedy v době, kdy zuřil nejkrvavější konflikt, jaký lidstvo do té doby zažilo, těmito slovy: "Kdyby lidé znali skutečnou pravdu, tak by válka skončila hned zítra. Ale oni tu pravdu samozřejmě neznají ani ji znát nemohou" ZDE. Tento výrok je i po tolika letech stále aktuální, a to nejen proto, že si připomínáme kulaté výročí vypuknutí jednoho z nejbrutálnějších konfliktů všech dob.

Reakce českých komentátorů na tuto bezesporu tragickou událost jsou až přímočaře standardní. Ti spekulují, jestli válka v daleké cizině stála za úmrtí celkem devíti českých vojáků, zda jsme v rámci spojeneckých závazků vůči NATO něčemu pomohli, vyjadřují účast jejich rodinám; tedy nic převratného, aniž by však reflektovali skutečnou obludnost západního angažmá v Afghánistánu, kde se Česká republika na straně invazních armád a okupantů svou vojenskou přítomností spolupodílela na plošné destrukci této dekádami války mučené země, její infrastruktury a úmrtí přinejmenším 21 000 civilistů ZDE (například jen při nočních raziích amerických a afghánských vojáků během necelých 10 měsíců na přelomu let 2010 a 2011 podle poznatků investigativního historika a novináře Garetha Portera přišlo o život více než 1500 civilistů ZDE).

Bezpečnostní analytik František Šulc na iDNES píše: "Afghánci se dnes mají ve všech ohledech lépe než před rokem 2001, což je objektivní a hlavně měřitelný fakt, byť ze zpravodajství se člověk nedozví o mnoho víc než o korupci a zabíjení ZDE." Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek ve sterilním textu s názvem Čest jejich památce tvrdí: "Musíme si všichni uvědomit, že stateční vojáci v zahraničí bojují nejen za bezpečí a svobodu občanů zemí, kde působí. Oni chrání i bezpečí a svobodu občanů ČR." Rasistický podtext nese komentář Ivana Hoffmana: "Zrovna z Afghánistánu, kde nad divnými lidmi, co si neváží lidských životů nelze vyhrát, jsme na odchodu, aniž bychom uměli říct, co přínosného jsme vybojovali ZDE ". Jaroslav Spurný z Respektu zcela v rozporu s realitou uvádí ZDE : "Radikální islámský Tálibán podporující teroristickou organizaci al Káida skutečně znamenal velké nebezpečí - a newyorská dvojčata i následující teroristické útoky ve Španělsku či Velké Británii by nám to měly stále připomínat." Jan Fingerland na webových stránkách ČRo naši vojenskou avantýru v této zemi zase poněkud romantizuje ZDE : "(Čeští vojáci) byli v té době obklopeni dětmi, kterým rozdávali školní pomůcky, což je nejen součástí humanitární složky jejich mise, ale také snahy o navázání vztahu s obyvateli a vytvoření důvěry."

Zde leží holá fakta, jež u nás, alespoň podle mých informací, v souvislosti s touto tragédií nebyla zmíněna. Úder na Afghánistán Bushova vláda uskutečnila bez požehnání RB OSN (což bylo o pár měsíců později "napraveno"), aniž by měla v rukou jediný důkaz o tom, že za útoky z 11. září stojí bin Ládin a jeho teroristé, jak napsal Noam Chomsky.

Kábulská vláda tyto důkazy požadovala, aby Američanům mohla bin Ladina a spol. vydat ZDE. Pokud nejsme stoupenci tzv. Inside Jobu, tak máme na paměti, že teroristé z 11. září pocházeli ze Saúdské Arábie a Egypta (obě země jsou klíčovými spojenci Washingtonu), nikoliv tedy z Afghánistánu. O pravděpodobných cílech angažmá NATO v Afghánistánu toho bylo napsáno mnoho ZDE. Velmoci nikdy nebojují za blaho obyčejných lidí, ale výlučně za své zájmy.

Čeští novináři, kteří nyní zkreslují situaci v Afghánistánu, by se mohli třeba seznámit s knihou uznávaného novináře Ananda Gopala s názvem No Good Man Among the Living: America, the Taliban, and the War through Afghan Eyes ZDE, v níž autor zasvěceně píše, jak měli Američané v Afghánistánu na dosah ruky triumf, ale jak jimi vedená okupace posílila nejen zkorumpované a krvavé warlordy, ale i táliby.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se proto domnívám, že slzy nyní prolévané nad tragickou smrtí českých vojáků v Afghánistánu jsou pouze slzami krokodýlími, protože není brán v potaz skutečný obraz západní okupace této země, ani jejích skutečných cílů. Chceme-li plakat, plačme v první řadě nad děsivými osudy afghánských civilistů, nikoliv nad okupanty, přestože jejich smrt je naprosto zbytečná.

Vytisknout

Související články

Žoldáci?

11.7. 2014

Daniel Veselý hrubě přestřelil, píše Jan Macháček.

Obsah vydání | Čtvrtek 10.7. 2014