Biflování v českých školách přežívá dodnes

11. 4. 2014

V září 2013 jsem zažila Ondřeje Hausenblase na vlastní oči, píše na Facebooku Marta Nachtman Josephson. Spolu s dalšími pedagogy nám na kurzu metodiky výuky češtiny pro dvoj- a vícejazyčné děti ukazovali, jak rozvíjet kritické čtení a psaní. Nebyla to úplná novinka, protože podobné přístupy k jazyku jakožto prostředku sdělování a sdílení myšlenek používali francouzští učitelé na gymnáziu. Kontrast tohoto přístupu se standardní výukou se ukázal v plné síle, když jsme následně navštívili hodinu češtiny v deváté třídě jedné pražské základní školy. Prý to je velmi progresivní škola. Žáci seděli, učitelka četla úryvek z klasika a následně poručila, aby si žáci otevřeli sešity a zapsali si do nich shrnutí díla, které slovo od slova nadiktovala. Takto byl báječný Cervantes dokonale sterilizován a neutralizován.

K tomu: Ondřej Hausenblas: My děti neučíme, jen nesmyslně testujeme ZDE

Vytisknout