Tabuizovaná témata jsou zhoubná
9. 4. 2014 / Daniel Veselý
Oficiální verze rwandské genocidy a dalších opomíjených tragédií je alespoň z mého pohledu zhoubná z vícero důvodů; vytvářejí se různá tabu a v tomto případě se často ignorují například masakry Hutuů spáchané Kagameho prozápadní vládou i poté, co byli Hutuové oficiálně označeni za strůjce genocidy, a proto nyní nesmějí být obětmi. Podobný scénář se psal také v bývalé Jugoslávii či se píše dnes v Barmě.
I dvacet let po genocidě ve Rwandě zůstávají masakry většinových Hutuů, realizované menšinovými Tutsii, tabuizovaným tématem jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Asi dva miliony Hutuů po genocidě uprchlo do Zairu -- dnešní Demokratické republiky Kongo (DRC) ZDE. Vláda Paula Kagameho sídlící v Kigali odmítá jakoukoliv zmínku o tom, že by tutsijské oběti přeživší genocidu z roku 1994 spáchaly v letech 1996 až 1997 otřesná zvěrstva na hutuských rodinách; stejně tak i narážku na masové hroby plné tlejících těl, včetně zaživa vykuchaných těhotných žen.
Nicméně Roberto Garetton z Chile, který v zastoupení OSN v roce 1997 jako první okolnosti těchto zvěrstev vyšetřoval, dospěl k závěru, že na konžské půdě bylo v letech 1996-97 povražděno asi 150 000 lidí. Tyto zločiny měly spáchat Kagameho ozbrojené síly s vojenskou asistencí ugandského prezidenta Museweniho, jež operovaly na území Konga. "Existuje řada indicií, že Kagameho cílem bylo vyhlazení těch, kteří spáchali genocidu na Tutsiích, avšak nelze s naprostou jistotou tvrdit, že sám genocidu na Hutuech spáchal," řekl Garetton.
Jeden konžský Hutu agentuře AFP sdělil, že Tutsiové zabili na jihu Rwandy spoustu lidí. Postavili zátarasy a každého Hutua odtáhli do ústraní, kde ho zabili. Žena, která se reportérům představila jménem Ciza, vypověděla, že spatřila mrtvou ženu, která měla rozpárané břicho, a vedle ní ležela mrtvolka dítěte, které bylo s matkou ještě spojeno pupeční šňůrou. Břicho ženy bylo plné much, uvedla Ciza.
Tyto zrůdnosti se odehrály v době, kdy rebelové vedení Laurentem-Desire Kabilou (ADLF), otcem budoucího konžského prezidenta Josepha Kabily, v součinnosti s Kagameho Rwandskou vlasteneckou frontou (RPF), zahájili boje v Severním a Jižním Kivu (tehdejší Zair) a podařilo se jim svrhnout zkorumpovaného diktátora Mobutu Sese Seka, dlouhodobě podporovaného Belgičany a Američany.
Když Laurent-Desire Kabila a jeho armáda začali dobývat Zair, Kagameho tutsijská RPF, jež Zair záhy zaplavila, jednoduše po členech hutuské milice Interahamwe, jež měli v roce 1994 spáchat rwandskou genocidu, nepátrala, ale podle řady očitých svědectví cílila hlava nehlava jak na rwandské, tak konžské Hutuy, počítaje v to civilisty -- muže, ženy a děti. Kagameho vojáci byli obviněni z toho, že okrádali a záhy zabíjeli obyčejné lidi nebo je rekrutovali pro Kabilovu armádu jako kanónenfutr.
Očití svědkové opět hovořili o úděsných zločinech Kagameho RPF a Kabilovy armády -- o plánovaných masakrech, hromadných hrobech, spoutaných mrtvolách, jimž byly motykami doslova vysekány mozky z hlav atd. Zároveň se rwandský prezident Paul Kagame těšil z nadstandardní pozornosti a podpory zejména Spojených států a Velké Británie a dodnes je Západem považován za kompetentního a spolehlivého lídra, nehledě na to, že byl nedávno obviněn z atentátů na politické rivaly žijící v zahraničí ZDE .
Zástupci OSN v roce 2010 po několika letech vyšetřování dospěli k závěru, že shora uvedená zvěrstva spáchaná Kagameho RPF a Kabilovou ADFL by u kompetentního soudu byla charakterizována jako "genocidní zločiny". Nicméně k žádnému soudnímu přelíčení s Kagamem a Kabilou nedošlo; vždyť v Kagamově případě jde o věrného klienta Bílého domu.
Další méně známou skutečností, již oficiální narativ rwandské genocidy opomíjí, je existence třetího rwandského etnika Twa, jež tvoří méně než jedno procento rwandské populace, tedy zhruba 100 000 osob ZDE . Jsou to lidé malého vzrůstu, a proto se o nich mluví jako o Pygmejích. Tito lidé byli prvními obyvateli Rwandy, kteří žili v lesích, a Tutsiové i Hutuové jimi pohrdali. Etnikum Twa bylo po dlouhou dobu v zemi jako "primitivní" marginalizováno a utlačováno. Tito lidé byli vystaveni represáliím jak ze strany Tutsiů, tak Hutuů. Během genocidy v roce 1994 bylo zavražděno asi 30% příslušníků tohoto etnika, nicméně přeživší byli posléze utlačováni Kagameho vládou.
Démonizace jednoho etnika a glorifikace druhého je špatným receptem, jak pochopit složité souvislosti občanské války ve Rwandě a její klimax v podobě násilného úmrtí jednoho milionu lidí. Ať už leží pravda na klíně oficiální verze rwandského hororu, nebo na bedrech revizionistické verze; masivní strádání za akutního mlčení západních demokracií přetrvává v sousedním Kongu.
Vytisknout