Manipulace, fabrikace a lži o íránském jaderném programu

10. 4. 2014 / Daniel Veselý

Problém íránského jaderného programu představuje obsesi především Washingtonu a Izraele, který dosud neexistující íránskou jadernou zbraň v roce 2006 ústy Šimona Perese přirovnal k "létající plynové komoře" ZDE. Pozornosti světové veřejnosti i dílem této posedlosti unikají skutečná nebezpečí plynoucí z jaderných programů jak ve státech, které nejsou signatáři NPT: Pákistán, Indie a Izrael, tak v zemích, jež tuto dohodu podepsaly, ale do písmene se jejími směrnicemi neřídí ZDE: USA, Rusko, Čína, Francie a Velká Británie.

Uměle vytvořená kauza

Nedávno vyšla publikace s názvem ZDE Manufactured Crisis: The Untold Story of the Iran Nuclear Scare (Vykonstruovaná krize: Nevyřčený příběh íránské jaderné hrozby) z pera amerického historika a investigativního novináře Garetha Portera, který se tímto tématem intenzivně a dlouhodobě zabývá. Autor v knize na základě bohatého informačního arzenálu líčí manipulace, fabrikace, obvinění a lži obestírající íránský jaderný program od samého začátku, ba už od roku 1953, kdy byl demokraticky zvolený íránský premiér svržen během puče, za nímž stály vlády USA a Velké Británie.

V roce 1968 za vlády Washingtonem podporovaného šáha Rézy Páhlavího Írán podepsal NPT s prohlášením, že nebude vyvíjet jadernou technologii ani jaderné zbraně. Teherán nicméně pravidla hry nedodržoval a s asistencí Washingtonu a Tel Avivu zahájil práci na jaderném programu, paradoxně s podporou některých amerických konzervativců, kteří tu samou (údajnou) činnost několik roků odsuzují a hledají záminku k válce proti Íránu. Tato spolupráce byla přerušena v roce 1979, kdy na místo svrženého šáha nastoupil protiamerický ajatolláh Chomejní.

Chystaná válka proti Íránu měla svůj předobraz v irácké invazi

Porter píše, že Bushova administrativa chtěla vytvořit půdu pro vytvoření falešného důkazu o tom, že Írán vlastní zbraně hromadného ničení, a to podobně, jako tomu bylo v případě Iráku. Čtenáři se dozví, že informace potřebné k tomu, aby Bushova vláda měla v rukou "kouřící revolver", jinými slovy casus belli k napadení Iráku -- o "proslulých" mobilních laboratořích na výrobu biologických zbraní -- pocházely ze stejného zdroje: od člena teroristické organizace Mudžáhidové íránského lidu (MEK), který zároveň spolupracoval s německou zpravodajskou službou (BND). BND však velkou váhu tomuto zdroji nepřisuzovala, možná i proto, že primárním zdrojem byl Izrael ZDE . Mělo jít o dokumenty pojednávající o tajném íránském programu na výrobu atomové zbraně.

Porter ale zdůrazňuje, že na rozdíl od invaze do Iráku založené na otevřených lžích v roce 2003 americkým neokonzervativcům v čele s "mužem v pozadí" Dickem Cheneym plánovaná invaze do Íránu naštěstí nevyšla.

Klíčovou postavou jak v případě vytvoření důkazu pro vpád do Iráku v podobě zbraní hromadného zničení, tak pro Írán, byl neokonzervativec John Bolton, který za druhého Bushova prezidentského mandátu v letech 2005/6 pracoval jako velvyslanec USA v OSN. Bolton se s izraelskou pomocí snažil ovlivňovat inspektory z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) a tlačil na ně, aby nalezli důkaz o tom, že Íránci tajně vyvíjejí atomovou technologii, potažmo zbraň, vysvětluje Porter. Nicméně inspektoři z IAEA v listopadu 2003 konstatovali, že ačkoliv jim Íránci ve všem nevyšli vstříc, nebyl nalezen pevný důkaz o tom, že by v uplynulých letech Teherán pracoval na jaderném programu, jehož cílem by byla výroba atomové zbraně.

To se Bushově administrativě pochopitelně nezamlouvalo, hlavně Johnu Boltonovi, který byl odhodlán nepustit tento zásadní verdikt do Rady bezpečnosti, jak o tom píše ve svých pamětech ZDE. Kdyby se Boltonovi a dalším neokonzervativcům podařilo světu vylíčit Írán jako nebezpečnou jadernou velmoc, nebo alespoň jako zemi, jež má na získání jaderného arzenálu "zaděláno", bylo by na něj mnohem jednodušší zaútočit, k čemuž, jak víme, dosud naštěstí nedošlo. Izrael pochopitelně sledoval stejné záměry jako jeho američtí patroni ještě úporněji.

Ale vraťme se k "důkaznímu materiálu", který získal člen MEK a spolupracovník s německou zpravodajskou službou BND. Autor publikace hovořil s bývalým německým diplomatem Karstenem Voigtem, který několik let koordinoval vztahy mezi Američany a Němci. S tímto mužem se agenti BND v listopadu 2004 spojili, aby mu oznámili, že informace od člena teroristické buňky MEK nejsou vůbec důvěryhodné a že existuje nebezpečí, že by mohly být americkou vládou znovu zneužity. Tentokrát proti Íránu. Voigt byl německou zpravodajskou službou osloven proto, že měl v amerických politických kruzích jistý vliv a konexe.

I když se Voigtovi okolnosti o pochybném zdroji podařilo zveřejnit v listu Wall Street Journal, Porter uvádí, že BND před tímto zdrojem varovala CIA již před dvěma lety, avšak k žádným konkrétním opatřením ze strany americké ústřední zpravodajské služby nedošlo. Suma sumárum: CIA už v roce 2002 věděla, že informace, jež o rok později vedly k napadení Iráku a měly zároveň představovat casus belli k napadení Íránu o pár let později, pocházely z pochybného zdroje -- od člena teroristické skupiny MEK, které získal od Izraelců.

Zmařené plány na válku s Íránem

O tři roky později, v roce 2007, vydalo 16 amerických zpravodajských služeb včetně CIA prohlášení (National Intelligence Estimate, NIE), v němž bylo uvedeno, že neexistují důkazy o tom, že by Írán obohacoval uran, aby získal atomový arzenál s dodatkem, že Teherán s vysokou pravděpodobností do podzimu 2003 na jaderné bombě pracoval. Porter vyzpovídal také bývalého šéfa Rady pro národní zpravodajství (NIC) Thomase Fingara, který vyšetřování NIE vedl. Ten mu řekl, že specialisté, kteří již dříve ověřovali informace o íránských jaderných ambicích, začali pracovat na "zelené louce". Vycházeli ze všech dostupných informací, které jim přišly pod ruku, opatrně analyzovali veškeré kroky Teheránu a po šesti měsících dospěli k zjištění, že íránský program na výrobu jaderné zbraně existuje.

To se psal rok 2001. V roce 2003 výzkumníci toto stanovisko potvrdili, což hrálo do karet Georgi W. Bushovi a Dicku Cheneymu. Na základě těchto informací dospěli k závěru, že Írán atomové zbraně vyvíjí. Tyto poznatky se posléze objevily také v prohlášení NIE v roce 2007, i když v něm bylo zároveň uvedeno, že vývoj íránské atomové zbraně byl v roce 2003 zastaven. Porter k tomu poznamenává, že účelový hon za důkazy o íránském programu na vývoj atomových zbraní v letech 2001 až 2003 ve skutečnosti žádné pádné důkazy nepřinesl, nicméně američtí vládní představitelé společně s izraelskou stranou celou dobu, až do vydání zprávy NIE, veřejnost mystifikovali, že Írán jadernou zbraň vyvíjí.

Ačkoliv zpráva NIE v roce 2007 vzala neokonzervativním jestřábům vítr z plachet, když svou kýženou válku neprosadili, své úsilí o tažení na Teherán nevzdali. Jejich vliv na americkou vládu, Pentagon a zpravodajské služby nicméně slábl i v závislosti na tom, jak velkou noční můrou se pro Američany stal Irák. Přestože se Spojeným státům v roce 2008 dařilo modifikovat přístup IAEA k obohacování íránského uranu tak, aby výsledné zprávy skutečnost zkreslovaly; tedy, že Teherán choutky na jaderný arzenál nepustily, na americké politické scéně začaly převládat poněkud smířlivější hlasy.

S nástupem Baracka Obamy do prezidentské funkce se postoj nové administrativy vůči íránskému jadernému programu zásadně nezměnil. V listopadu 2011 publikovala IAEA zprávu, která výlučně vycházela z izraelských zdrojů, na jejímž základě USA a EU zavedly sankce namířené na export ropy z Íránu a Centrální íránskou banku. Obamova kybernetická válka ZDE cílená na oslabení íránského jaderného průmyslu a především ekonomické embargo, které tvrdě postihuje miliony obyčejných Íránců devalvací riálu a nedostatkem léčiv a dalšího zboží, nepředstavují dialog mezi rovnocennými partnery, který byl nedávno zahájen.

Vytisknout