Dokáže se vůbec ODS změnit? Pochybuji.

18. 1. 2014 / Boris Cvek

ODS má dnes v Olomouci svůj kongres. První kongres po historickém volebním propadu, který naznačuje i možný pád této tradiční "velké" strany do trvalé bezvýznamnosti. Ve sněmovních volbách 2010 jsem ODS volil, a i když to bylo poprvé ve volbách do Sněmovny, kdy jsem takto volil, vždy jsem měl zájem o fungující pravici a levici, o fungující politickou debatu a veřejný zájem. Bez opozice a konkurence zdegenerují i ty nejlepší levicové ideály na světě. A proto jsem taky od roku 1998 tak těžce nesl, že se ODS stále znovu odmítá reformovat, stále se hlásí ke Klausovi a jeho mafiánskému kapitalismu, k odmítání západního principu občanské společnosti, transparentnosti a odpovědnosti ve prospěch volné ruky trhu bývalých vesksláků a stbáků.

V roce 2010 vstoupila ODS do volební kampaně s tématy boje proti korupci a úsporného státu, který bude přát těm schopným. Až do té doby tato strana místo boje proti korupci dávala přednost snižování regulace a role státu (trend od skandinávských států s minimální korupcí ke státům typu Somálska, kde je stát definitivně zprivatizován) a místo vymýcení džungle parazitů s miliardami na účtech, kteří dusili rozvoj těch opravdu schopných, slibovala volnou ruku trhu. Pokus o odtržení se od této minulosti ovšem prohrála na plné čáře. Její minulost na Hradě dala amnestii-abolici velké ekonomické kriminalitě, její tehdejší současnost se doplazila v podobě katolicky zásadového muže ochotnému k bezuzdnému financování milenky ze státních peněz, nezákonnému sledování zákonné manželky a k placení "schopných a tažných" za jejich schopnost mlčet a podřídit se.

Co chce ODS nabídnout dnes? To opravdu netuším. Ta drzost vůbec něco nabízet je dána tím, že lidem z ODS, zvyklým na platy z peněz daňových poplatníků, zbývají v zásadě tři možnosti: živit se mimo politiku (ODS ovšem ztrácí vliv na teplá místečka a různé firmy s ní spojené už nebudou mít ty penězovody jako dříve), odejít do jiné strany (kdo by ale chtěl tyhle tváře a tuhle minulost?), nebo se snažit předstírat, že mohou ještě něco nabídnout, aby je lidé zpátky do těch teplých korýtek dostali, nebo -- pokud ještě u těch koryt jsou -- umožnili jim v nich setrvat (jako třeba poslanci Evropského parlamentu, Kožušník a Zahradil, kteří se teď najednou snaží zviditelnit, ono jim totiž hrozí nezvolení a ztráta platu ve výši asi 300 tisíc korun měsíčně z veřejných peněz).

Dnes je konkurentem ODS hnutí ANO a Andrej Babiš nebo jakýkoli budoucí podnikatel, který prostě řekne, že to, co pravice říká, on říká i dělá -- že pravice chce volný trh a vládu byznysu, a to je přece on. Rozdíl mezi ANO a pravicí (ve srovnání s ANO mizí jakýkoli rozdíl mezi ODS a TOP09) z této perspektivy spočívá v tom, že ANO je uskutečněním toho, co pravice teprve chtěla uskutečňovat a nechat si za práci na tom platit platy z veřejných peněz a pod rouškou žvanění o úsporném státu a boji proti korupci ovládat veřejné miliardy v rámci volné ruky trhu.

Agrofert jako reálná základna ANO vyrostl do plného zdraví a plné síly v kapitalismu, který tu zavedla pravice. ODS je zbytečná, její cíl se uskutečnil: vládne schopný a tažný, vybraný volnou rukou trhu, jejíž výběr pravicoví voliči posvětili. Kdo jiný ví lépe, jak má vypadat stát, sloužící byznysu a volné ruce trhu, než jeden z nejúspěšnějších podnikatelů ve státě? ANO má stejnou rétoriku jako ODS v roce 2010, co se týče boje proti korupci a boje za úsporný stát. Pravicoví voliči si to přejí. Může jim něco podobného -- znovu -- nabídnout ODS?

ODS a celá pravice navíc ztrácí čitelného soupeře, totiž levici. Stačilo si trochu protilevicově zažvanit, zamobilizovat si proti levicovému nebezpečí, jak to dělal Klaus, a pravicový volič přispěchal k urně a vhodil hlas. To se to sedělo u koryt a sálo ze státního, když lidi byli tak blbí. Teď ztělesnění byznysu a volné ruky ale spolupracuje se socialisty, kteří kolem něho krouží jako jistý hmyz kolem toho, čím se hnojí. I socialisti jsou přece jenom lidi a dlouho se už pořádně ke korytům nedostali. Navíc u nich hned po volbách vypukla válka o to, koho si Babiš vybere: být s Babišem ve vládě je v té straně kritériem úspěchu, cestou k přežití. Kdyby nově jmenovaný premiér Sobotky vládu s Babišem nesestavil, spolustraníci ho sesadí a porvou se mezi sebou o to, kdo bude moci sát ze státního s Babišem místo Sobotky. Příležitost je třeba chopit za pačesy, dlouho to trvat nemusí a koryta budou i pro socialisty stejně v nedohlednu, jako jsou nyní pro ODS. "Nasaj si, kdo můžeš, a po nás potopa", to je přece v Česku oblíbený národní sport už z dob normalizace.

Spojení se socialisty Babišovi nevadí a nevadí ani jeho voličům. Deklaroval jasně, že vláda nebude levicová, že jeho volební úspěch je v tom, že zabránili vládě levice. Socialisti jsou ve vládě jenom kvůli korytům a nikoli kvůli levicovým hodnotám. Co bude moci ODS a TOP09 vyčítat vládě, která nebude levicová? Na čem se budou pravicoví šíbři ideologicky vyhraňovat? Na komunistech? Ale vždyť pravicoví voliči zvolili stranu, založenou bývalým prominentním členem KSČ, který podle dokumentů slovenského Ústavu paměti národa spolupracovat s StB. Na co jsme si to tu těch 24 let hráli? Nejlíp tu dělá byznys v Česku normalizační kariérní komunista.

Stát, řízený jako firma, je stát, který někdo vlastní a s nímž si může ním dělat cokoli chce. Když vám budou říkat, že ho vlastníme my všichni, vzpomeňte si to, že za Husáka bylo právě všechno v jakémsi společném vlastnictví, ale stát řídila pouze malá skupina manažerů centrálního plánování, kteří ovládali tisk, politiku, ekonomiku, soudy, exekutivu... Nikdy jsme tu v Česku nepochopili, co je svoboda a jakou roli má svobodný trh, i když se naší modří komsomolci oháněli Hayekem a liberalismem stále dokola. Svoboda a svobodný trh není vláda veksláků a stbáků, mafiánský kapitalismus, založený na zlodějině, naopak: svoboda i svobodný trh je prostředí, které se musí stále střežit a chránit před soukromými zájmy, zejména těmi zištnými (volná ruka trhu se snadno stává, pokud ji stát nereguluje a nevynucuje si přísná pravidla, volnou rukou bohatých zločinců), musí umožňovat rozvoj skutečných osobností a inovací, musí donutit staré struktury odejít od koryt, musí sloužit společnosti, zájmu všech, musí být vládou práva a právního státu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.1. 2014