Slizké zásady demokratické morálky

18. 1. 2014 / Sandra Wain

Nepatříme přece mezi státy nějakého třetího světa, kde zuří diktatury, sociální bída, občanské rozbroje, kriminalita, drogové mafie, zneužívání žen a dětí a jiné nešvary. V takových státech se vesele devastuje příroda a drancují přírodní zdroje. A místní občané zotročení na tupou masu musí papouškovat žvásty oficiální propagandy.

Pochopení té jedině možné a nejlepší morálky na světě snad lépe osvětlí konkrétní příklad. Z důvodu ochrany osobních údajů neuvedu, kdy a kde se stal.

Jeden dospělý občan na ulici zabil dítě, které se mu připletlo do cesty. Dítě šlo proti němu po nesprávné straně chodníku a nechtělo se mu uhnout. Onen občan se zastavil, a když dítě nechápavě pokračovalo ve směru své chůze, odkopnul jej. Úder nohou bohužel dítě zabil, neboť se nemotorně naklonilo a kop zasáhl jeho hrtan.

Při soudním líčení došlo k zajímavé situaci. Obžalovaný se hájil tím, že vina byla na straně nedostatečného dítěte. Taková obhajoba všechny šokovala. Porušovala přece všechny principy demokratické morálky a platných demokratických zákonů.

Velmi schopný obhájce hájil svého mandanta tím, že obžalovaný naopak postupoval podle všech pravidel demokratické morálky a zákonů, takže je nevinný. Například uvedl, že se jednalo o cizí dítě a nikoliv o vlastní, takže přemrštěné ohledy o cizí dítě na frekventované ulici nebyly nijak na místě. V soudní síni to po takovém prohlášení začalo vřít.

Obhájce se hájil tím, že péče o cizí děti působí v občanské demokratické společnosti posměch a implikuje podezření z pedofilie. Uvedl demagogický argument, který je běžně používaný v demokratických médiích a občanské společnosti, totiž ten, že vina za asociální chování, trestní přestupky a mravní poklesky cizích dětí, je vždy na straně špatné výchovy jejich rodičů. Neboť oni mají poučovat své potomky o správném chování. Přičemž se nemluví o tom, zda jej jsou schopni pochopit (ty děti i ti rodiče).

Po různém soudním projednávání, které bylo plné nečekaných zvratů a skoků, soudní výrok proti obžalovanému nedopadl příliš špatně. Vyvázl se dvěma roky nepodmíněného trestu. S tím, že po několika měsících trestu může být za dobré chování podmínečně propuštěn na svobodu.

Možná by bylo lépe uvést místo "na svobodu", že "z nápravného nařízení", ale ani to není příslušný výraz, neboť jak víme, dnes se zločinci nenapravují a nevychovávají, protože jsou jedním ze startujících stimulů ekonomického růstu. O ten nám jde přece především, nikoliv o lidi, natož o děti.

Když žalobce argumentoval tím, že obžalovaný měl přece zmíněné dítě chránit a pomáhat mu, chápavé osazenstvo sodní síně se ironicky rozesmálo. Obhájce rychle argumentoval proti tím, že takový názor je dosti hloupý, a že porušuje všechny zásady demokratické morálky a prosperující ekonomiky, neboť tyto instituce jsou přece založeny na prznění, využívání a zneužívání dětí. Potom požádal protestující žalobu, aby jeho tvrzení vyvrátila.

Žaloba uvedla pouze obligátní a nic neříkající planá a hloupá klišé, která tak dobře známe i z našich médií. A jejich působení je mířeno na prosté občany, které zpracovává do dementní, amorfní a plastické hmoty nevybíravým způsobem protektorátního rozhlasu.

Obhájce nechal přinést do soudní síně televizní přijímač a pustil postupně několik hlavních programů, které se právě v odpoledním čase vysílaly. Výsledek byl jednoznačný a mluvil ve prospěch obžalovaného, který se hájil tím, že chtěl dítě nohou pouze odstrčit, ale ono bylo motoricky tak závažně narušené, že neobvyklý pohyb nezvládlo a nastavilo se smrtelnému zásahu samo.

Přivolaný soudní znalec z oboru psychosomatiky statisticky i konkrétně dokázal, že tvrzení obžalovaného je naprosto správná. Pokud jste rodiče, můžete se o tom ostatně přesvědčit sami doma u svých milovaných ratolestí. Možná jste si již také sami všimli, že druhá počítačová generace je ze zdravotního hlediska velice vážně postižená.

Na tento případ, který se odehrál v jiné zemi, jsem si vzpomněla ranní cestou do práce, když jsem před jedním lokálem zahlédla několik žáků z nedaleké základní školy, jak zde před vchodem sbírají nedopalky z jointů, které tam zbyly po nočním osazenstvu baru.

Bylo mi těch dětí velice líto, ačkoliv nebyly moje. Povšimla jsem si, že mají křivou páteř a velice vážné problémy s předklonem.

Když jsem před časem upozorňovala ředitele oné zmíněné školy, že před školní budovou, přímo před okny ředitelny, je billboard s provokativním listem konopí, pod kterým probíhá obchod s drogami, podivil se. Nikdy si toho nevšiml.

List konopí ostatně vůbec neznal, ačkoliv jej žáci jeho školy běžně nosili na tričkách. Pak mi sdělil, že to, co se děje mimo "jeho" školní budovu, jej nijak nezajímá. Nedivím se tomu, měl strach z anonymních potíží, které by mu při poukázání na daný problém nastaly. A navíc se přece choval zcela korektně podle demokratické morálky a zavedených zvyklostí.

Vytisknout