Problémový typ

16. 1. 2014 / Miroslav Vejlupek

Tramvaj se opět rozjela a noví cestující uspěchaně dosedli na volná místa. Také k Evě přistoupil postarší pasažér:

"Je tady volno, slečno?"

"Paní," zasmála se Eva. Polichoceně ovšem.

"Ale je tady volno, viďte?"¨

"Je. Já stejně za chvíli vystupuju." Dělal na ni skvělý dojem. Sice už dobře padesátník, ale navoněný, uhlazený, způsobný, příjemno dívat se na něho.

On z ní asi neměl jiný pocit. "Kampak jste se vydala?" zeptal se po plzeňsku.

"Na pracák."

"Ále to je smůla, nešťastnice. Snad nejste nezaměstnaná?"

Přistoupili další cestující. Míjeli dobře vypadajícího pána a říkali jeden za druhým:

"Dobrý den, pane doktore."

"Zdravím vás, pane doktore."

"Vypadáte dobře, pane doktore."

Tak tedy doktor! To je mi nějaká společnost!

Eva opět o něco víc pookřála. "Musím na pracák, pane doktore. Paní majitelka mě vylila," řekla uvolněně.

"Ále to je mi líto. Copak?" zase po plzeňsku. "Nedařilo se jí?"

"To byste do toho musel víc vidět, pane doktore. Dělala jsem cukrářku a když jsem dostala výplatu za prosinec, oči mi přecházely, pane doktore. Paní majitelka mi nevyplatila svátky. A že byly tři! - - Ale druhý den jsem si dodala odvahy a zeptala se. To víte, byla ve mně takhle malá dušička, ona je paní majitelka urážlivá a mstivá ..."

"Já vím, jak to dopadá, když sekrement dostane bič ..."

"Pane doktore, víte, co mi řekla? Že v Plzni se to tak dělá a že si mám zavolat účetní, že ona mi to vysvětlí."

" - - - ."

"Měl byste slyšet. Účetní mi řekla, že já pro ni nejsem partner pro jednání ..."

"Tomu věřím. Naše společnost je jedno veliké podsvětí ..."

" ... a tak jsem se naštvala a řekla jí, že se tedy obrátím na jiného partnera."

" - - - ."

"Měl jste vidět ten pofírunk, pane doktore. Stačilo pět minut a paní majitelka mi zavolala, že mi ty peníze nese."

"Sekrement vás s klidným srdcem okradl, ale stačila jedna věta a začal se bát. Ty známe. Takže jste nakonec vyhrála!"

"Nevyhrála, pane doktore. Od toho dne ať jsem sáhla, na co chtěla, všechno špatně, nic nebylo podle jejího gusta. Nakonec mě vylila."

"Říkám -- podsvětí. Žumpa. A nikde se nedovoláte."

"Ale že jsem tak smělá, pane doktore. Není to nějaká nemoc? Usínám špatně a noc co noc se po třetí probudím a už neusnu. Jsou na to prášky?"

"To je nedorozumění, milá paní. Já jsem doktor práv."

"Hm -- a kampak jedete?" zeptala se Eva sklíčeně a po plzeňsku.

"Na pracák."

" - - - ."

"Jsem majitelem. Samoobsluhy. Musím si dát požadavek. Potřebuji jednu pracovní sílu."

"Sílu?! To jako člověka?"

Muž zavrtěl hlavou. "Pracovní sílu."

"Zaměstnal byste mě?" vydechla Eva a nespustila z muže oči.

"Ne. Ne, paní. Vás ne."

Evě se stáhlo hrdlo. "Proč ne, pane doktore?"

Dobře vypadající pán se lítostivě pousmál. "Vy jste problémový typ, paní. Vy se budete muset odstěhovat hodně daleko, paní. Kde vás neznají, paní. Jinak si neškrtnete."

" - - - ."

"Už budeme na místě," řekl muž žoviálně a poodešel ke dveřím tramvaje.

Eva nevystoupila.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.1. 2014