Co (ne)má vliv na výkon

17. 1. 2014 / Marek Řezanka

Jakou cestou se vydá Bohuslav Sobotka? Také bude dokola opakovat, že jeho trojkoalice má od voličů silný mandát a že potenciál 111 hlasů je třeba využít co nejefektivněji? A že by bylo trestuhodné tuto příležitost promarnit? Že není zapotřebí, aby se nechal ovlivňovat nějakým veřejným míněním? Volby skončily, kdo bude u žlabů, již není věc občanů, ale politiků.

Jistě, takto lze uvažovat. Otázkou ovšem je, nakolik je moudré zapomenout na vše, co bylo. Například na okolnost, že ne zase tak dávno se v ČSSD rozhořel "zásadní morální spor" mezi Petrem Hulinským a Jiřím Dienstbierem.

Nadační fond proti korupci (NFPK) podal v roce 2011 trestní oznámení na předsedu pražské ČSSD a zastupitele hlavního města Petra Hulinského a "případně další neznámé pachatele".

Fond Hulinského podezíral z podvodu a porušení povinnosti při správě cizího majetku kvůli tomu, že finanční dary městských firem spastikům, tedy lidem s ochrnutým svalstvem, údajně směřovaly "některým známým" Hulinského. Informovala o tom ČTK.

"Petr Hulinský ztělesňuje klientelismus v pražské politice. Zneužití zdravotně postižených dětí k propírání peněz je hyenismus toho nejhrubšího zrna," bil na poplach Dienstbier s tím, že bude usilovat o vyloučení Hulinského z ČSSD.

"Už minulý týden jsem několika členům celostátního vedení ČSSD oznámil, že budu navrhovat vyloučení (dle stanov ukončení členství) Hulinského z ČSSD. Musíme mít sami sílu zbavit se lidí tohoto typu. V opačném případě ztratíme i podporu pro náš program", kázal plamenně Dienstbier (Právo, 24. 11. 2011).

Hulinský se proti všem nařčením ohrazoval.

"Už Jiřímu Dienstbierovi nerozumím. Podle mě je to zvláštní člověk, a je škoda, že se snaží zviditelnit svoji osobu při složité situaci na pražské radnici," reagoval Hulinský na návrh na vyloučení z ČSSD. Bude tedy zajímavé sledovat, jak se v jedné vládě shodnou "zvláštní člověk" a "ztělesnění klientelismu a hyenismu nejhrubšího zrna".

Co na to předseda sociální demokracie?

"Petr Hulinský se sportu celoživotně věnuje a ve stínové vládě soc. dem. zastával funkci ministra pro sport. Domnívám se, že je pro tuto funkci velmi dobře připraven. Pro sportovní prostředí by jeho angažmá mohlo být dobrá zpráva. V konečné fázi to ale bude rozhodnutí ministra školství," konstatoval Bohuslav Sobotka možnost, že by se Hulinský mohl stát náměstkem ministra školství pro sport.

Je tedy jediným hlediskem pro pozici náměstka, že dané problematice rozumí? Bude tedy ve hře i Jeroným Tejc, který se dlouhodobě v ČSSD věnoval oblasti spravedlnosti a bezpečnosti a figuroval ve stínové vládě na postu ministra vnitra? Jenže Tejc získal nálepku "odporného zrádce", zatímco Hulinského hříchy jsou zjevně zapomenuty.

Zamýšlí se ovšem ČSSD, jak takovéto divadýlko působí na veřejnost -- a jak důvěryhodná v očích svých potenciálních voličů asi bude? Důvěra se totiž obtížně buduje -- a velice snadno ztrácí. Rozčarování ze ztráty iluzí pak bývá pro občany velmi kruté -- a jejich kocovina je může vehnat do náruče zdatných manipulátorů s autokratickými sklony. S důvěrou lidí by se (nejen) proto hazardovat nemělo.

Souhlasím s tím, že vláda by měla být kritizována tehdy, až něco předvede. Zatím se ještě stále ani nezformovala. Ovšem jsem též přesvědčen, že je třeba se zamýšlet nad tím, jakým způsobem se formuje -- a jak jsou činy jednotlivých potenciálních vládních stran konzistentní s výroky jejich představitelů před volbami.

O "slušnosti v politice", o "čistotě" a o "boji proti klientelismu a korupci" jsme toho v minulosti slyšeli již více než dost -- a to z různých koutů. Podstatně horší to ovšem bylo s praktickým prosazováním těchto bohulibých cílů.

Když se v ČSSD rozhodovalo o schvalování koaliční smlouvy, dozvěděli jsme se, že nějaké vnitrostranické referendum není potřeba. Většina bodů programu ČSSD je prý v koaliční smlouvě obsažena, a to nám bude muset jako odůvodnění stačit.

Je veliká škoda, že se Bohuslav Sobotka a sociální demokracie vůbec nesnaží naslouchat hlasům těch, kteří je volili -- a kteří již tento rok půjdou k několika významným volebním kláním, mimo jiné do Evropského parlamentu. Jací lidé za naši republiku budou spolurozhodovat o tom, kam a na jakých základech se Unie bude do budoucna ubírat? A kdo z politiků nás přesvědčí o tom, že mu o nějaké ideály ještě vůbec jde?

Ale možná že nám naši političtí představitelé dokážou, že ideály nejsou tím hlavním (pokud to již stokrát nedokázali). Že jediným podstatným hlediskem je, jak je který politik momentálně pro výkon té které funkce připraven. A že o tom my, občané, opravdu, ale opravdu nerozhodujeme.

Vytisknout