Čeká nás přechodné vymizení sluneční aktivity?

18. 1. 2014

Slunce je teoreticky na vrcholu jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity, ale pozorování tomu neodpovídají. Sluneční skvrny ani protuberance neexistují. Vědci proto předpokládají, že v příštích 40 letech existuje asi 20% šance na opakování tzv. Maunderova minima, které v 17. století přineslo do Evropy "malou dobu ledovou".

Období minimální sluneční aktivity v 17. století bylo doprovázeno neobvykle drsnými zimami. V Londýně zamrzla Temže a Baltsk moře pokryl led. Astrofyzik Mike Lockwood je přesvědčen, že tyto podmínky byly zčásti způsobeny poklesem sluneční aktivity a mohou se zopaovat, pokud by sluneční aktivita dále klesala.

Podle Lockwooda je pokles teplot způsoben poklesem přísunu ultrafialového záření do stratosféry, které zde vyvolává rychlé výškové proudění. Toto proudění by mohlo být v případě nízké sluneční aktivity dočasně blokováno a namísto vlhkého a relativně teplého vzduchu z atlantické oblasti by do Evropy proudil studený vzduch z Arktidy a Ruska.

Podle vědců by však ani takovýto spíše méně pravděpodobný vývoj nevyvážil účinky lidmi vyvolané globální změny klimatu, maximálně by některé projevy zbrzdil zhruba o pět let.

Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) tvrdí, že změny sluneční aktivity ovlivňují celkové klima na Zemi pouze z malé části. Profesor Lockwood dodává, že při nízké sluneční aktivitě jiné vlnové délky zážení než ultrafialové zůstávají v zásadě konstantní a dál pronikají do troposféry (oblasti atmosféry nacházející se pod výše zmíněnou stratosférou).

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Globální oteplování
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.1. 2014