Zmůžou něco rozumní lidé?

29. 10. 2013 / Jan Čulík

Motto:

"Každej věří na svýho výbornýho Pánaboha, ale nevěří druhýmu člověku, že ten taky věří v něco dobrýho. Člověk si může myslet, že druhá víra je špatná víra, ale nemá si myslet, že ten, kdo ji má, je špatnej a sprostej a podvedenej chlap."

Karel Čapek, Továrna na Absolutno

V souladu s tím, co píše pan Oldřich Doležal, mám úplně stejný pocit: v ČR se vždycky pohybuju jen v prostředí rozumných, vzdělaných, schopných a chytrých lidí. Problém je, že se jejich vliv v médiích a ve veřejné správě neprojevuje.

Samozřejmě, že by bylo ideální, kdyby se našlo sto tisíc - nebo víc lidí, kteří by byli ochotni fungovat jako sjednocující, rozumný korektiv v krizí postižené české společnosti.

Cíl těchto lidí by však musel být integrující. Absolutně nemá smysl zakládat další obskurní společenské sdružení, jakých jsou na internetu desítky a nikdo po nich ani neštěkne.

Účelem by muselo být: vyhýbat se ideologičnosti a vystupovat proti ní. Typický příklad: Českou republiku hrubě poškodily ideologické škrty předchozí Nečasovy vlády. Bylo zapotřebí nikoliv plýtvání státním rozpočtem, ale cílených investic do oborů, v nichž by mohla Česká republika obstát ve světové konkurenci. Určitě je například zoufale nezbytné zajistit kvalitní jazykové vzdělávání mladé populace, které je šokujícím způsobem zanedbané.

V ČR existuje dlouhodobě zoufalý nešvar: Politikové nemají rozhled a většinou pracují jen na svém osobním prospěchu. Nejsou schopni vyhlédnout mimo českou kotlinu a vůbec nemají schopnost jakéhokoliv dlouhodobějšího strategického uvažování. Tohle všechno by měli lidé, sdružení kolem Britských listů od politiků systematicky vyžadovat. Například podporu projektu kulturní diplomacie "Chceme mluvit do dějin", ale to je samozřejmě jen velmi malá součást systematické celonárodní ekonomické, politické a kulturní strategie, kterou by země měla mít, jinak asi těžko přežije. Nelze dočasně existující svobody zneužívat pouze k hašteření, k osobnímu obohacování a k vytváření hrází ve společnosti. To je cesta ke katastrofě.

Politikové v ČR jsou ovšem SYSTÉMOVĚ NESCHOPNÍ vytvořit jakýkoliv dlouhodobější strategický projekt.

Aktivisté, o nichž se zmiňuje pan Doležal, by měli mít ve společnosti integrující funkci. Měli by u všech politiků hledat, co je na nich potenciálně dobrého a v čem je možno nalézt společnou řeč. Muselo by se přestat s démonizací jak Miloše Zemana, tak Miroslava Kalouska. Od pražské mediální kavárny by se muselo vyžadovat, aby se zbavila iracionální podpory svých favoritů, tiku vylučování lidí, "s kterými se nemluví" a byla schopna také s ostatními nalézt společnou řeč. Nikomu by se neměly tolerovat intriky ve prospěch vlastních prebend, ani kupčení s mocí. Na to by aktivisté kolem Britských listů měli systematicky veřejně poukazovat a odsuzovat to, avšak podle jezuitského hesla "Odmítám blud, nikoliv člověka". Je tedy zcela legitimní odsuzovat to, co pozorovatelé třeba vidí u Kalouska nebo Zemana jako intriky s cílem posílit svůj vlastní prospěch, jejich odmítnutí však nemůže vést k iracionálnímu zatracování samotného člověka.

Nevím, zda je pan Doležal ochoten něco podobného zorganizovat, a nejsem si jist, zda je česká společnost něčeho takového, co jsem zde nastínil, vůbec schopna. (Pokusy o obdobné debatní kluby v Praze byly vždycky rozbity ideology.) Bez peněz a bez přístupu do televize, která zjevně stále určuje, o čem se v ČR mluví?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.10. 2013