Emil Hruška dvakrát v edici Magnetka

29. 10. 2013 / Daniel Strož

Úvodem nutno předeslat, že ediční řada Magnetka, na jejímž vydávání se podílí nakladatelství Epocha společně s Pražskou vydavatelskou společností, navazuje od roku 2007 na někdejší, dnes již vpravdě legendární knižní edici Magnet, věnující se kdysi převážně popularizaci literatury faktu a novodobé historie. Doplňovat k tomu asi nemusím, že některé svazky bývaly tematicky poznamenány momentálním politickým vývojem. Prvním šéfredaktorem Magnetu hned po jeho vzniku v roce 1965 byl básník Jaromír Hořec, a to až do počátku let sedmdesátých, kdy se stal autorem samizdatu, posléze i různých exilových tiskovin a mj. začal též spolupracovat s mým vydavatelstvím Obrys / Kontur -- PmD v Mnichově. Ve vedení této více méně periodicky vycházející knižnice ho pak nuceně vystřídali Gustav Hajčík, Josef Gajda a postupně mnozí jiní, kteří přesto vesměs veleúspěšně pokračovali i v dalších desetiletích. Tenkrát skromná sešitová (odborněji vyjádřeno brožovaná) a číslovaná řada dosahovala totiž jednotlivými tituly nákladů až téměř dvou set tisíc výtisků. Ještě během roku 1989 ji prodávali po šesti až osmi korunách československých.

V současné Magnetce, knížkách výjimečně velmi profesionálně připravovaných (čímž míním též jazykově bezchybně!) a na rozdíl od dřívějška s úhlednou pevnou vazbou, bylo doposud vydáno něco přes třicet titulů. Mne z toho množství upoutaly obzvlášť tituly dva, oba od autora Emila Hrušky, a hlavně z následujících důvodů: Hrušku znám osobně, poznal jsem jej brzy po převratu, a později -- v letech 2004 až 2009 -- zaměstnával ve funkci poslaneckého poradce v Evropském parlamentu. Obeznámen jsem zároveň dost obstojně s celkovou Hruškovou tvorbou, která má velmi široký záběr; tedy nejenom s jeho někdy opomíjenými verši a naproti tomu čtenářsky úspěšnými povídkami, z nichž některé vyšly i v němčině, ale taktéž se skutečně obsáhlou činností publicistickou. Především pak o tom, co se speciálně dotýká jeho pojetí nedávné české (československé) minulosti, mohu prohlásit, že jím bylo zpracováváno s pomocí dalekosáhlých rešerší v archivních dokumentech a v zodpovědném přístupu k nim.

Hruškova kniha, kterou chci stručně zmínit jako první, má název Převedu vás... Na onen svět a skrývá v sobě tři hrůzyplné, ale autentické případy poválečného převaděčství. Právě takového, jehož zneužily nejodpornější hamižné lidské hyeny k tomu, aby stovky důvěřivců, kteří ať už z jakýchkoli pohnutek chtěli přejít státní hranici na Západ, připravili nejenom o peníze a cennosti, ale i o životy. Zatím co o primitivním masovém vrahovi a sadistovi Hubertu Pilčíkovi bylo už možné leccos se dočíst (ačkoliv nikde tak dopodrobna jako u Hrušky), o následujících dvou případech čtenáři nejspíš ještě neslyšeli. Ocitnou se v nich pro změnu v prostředí protektorátní a těsně poválečné herecké smetánky, stejně jako poté mezi falešnými partyzánskými "hrdiny", ve skutečnosti ale bestiemi s cílem své oběti okrást a zavraždit. A co je také na knize zajímavé: Všechny ty události se do jisté míry prolínají!

Druhou Hruškovou knihou v Magnetce je Boj o pohraničí s podtitulem Sudetoněmecký freikorps v roce 1938. Tu považuji za obzvlášť přínosnou publikaci k nedávnému 75. výročí Mnichovského diktátu, hodnotnou podobně jako tomu bylo u jeho obšírných Sudetoněmeckých kapitol, mnou ještě coby europoslancem finančně dotovaných před pěti lety. Mnohem přístupnější formou než tehdy (hodilo by se snad napsat formou méně vědeckou, čili populárnější) popisuje zde autor průběh definitivního zániku první Československé republiky, jemuž předcházelo na základě mnichovského diktátu krvavé anektování pohraničního území nacisty. Četnými fakty potom Hruška znovu dokládá, že "druhá světová válka začala v září 1938 bojem o československo-německé pohraničí" a vzdává hold všem našim obráncům, "kteří se tak stali prvními hrdiny" následné brutální válečné vřavy. Jde o vpravdě jedinečné čtení, které jistě přispěje k pozdvižení v posledních letech značně upadající národní hrdosti!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.10. 2013