Přítel příteli vlkem

29. 10. 2013 / Miloslav Ransdorf

Přátelé Hašek a Tejc navštívili už v sobotu večer bývalého přítele Zemana, dnes prezidenta republiky na Lánech, aby se poradili, jak navařit přátelskou kaši. V neděli přátelské hrátky pokračovaly. Přátelský potlach v podobě 33 členného vedení ČSSD vyústil ve výzvu 20 přátel, aby přítel Sobotka odstoupil. Ten se bránil, že by měli když tak odstoupit všichni přátelé z vedení. Bývalý přítel Zeman poučil současného přítele Sobotku, že by měl odstoupit. Prozřelí přátelé schválili vyjednávací tým, kde přítel Sobotka není. Zato je tam přítel Hašek, přítel Zaorálek, přítel Tejc a konečně plzeňský hejtman, přítel Chovanec, možná budoucí premiér, takový klon Jiřího Rusnoka a stínový ministr dopravy. Ten by se určitě bývalému příteli Zemanovi líbil. Přítel Sobotka ale trvá na svém mandátu a odstoupit nehodlá.

A Andrej Babiš na dálku žasne. Sice pravil po úspěšných volbách, že na tahu je pan president Zeman a pan předseda Sobotka. Ale Zeman a Sobotka jsou evidentně v nesouladu. Nyní, při tomto mumraji, je čas přemýšlet ještě více o tom, proč levice nevyhrála volby a proč Andrej Babiš dosáhl ještě větších výsledků než doufal. Předně, tyto volby neměly ústřední téma a skutečný programový a myšlenkový střet. Na levici (o pravici ani nemluvě, kde úplně šokovala stupidita veršovánek ODS a neschopnost jakéhokoliv vědomí odpovědnosti pravicových stran) zela zoufalá konceptuální prázdnota. Levice tak nedokázala oslovit levicový elektorát. Heslo ČSSD prosadíme fungující stát neříkalo nic. I fašistický stát v Německu totiž dobře fungoval, viz třeba knihu Götze Alyho Hitlers Volksstaat (Hitlerův lidový stát). Jde o fungující a solidární společnost, o lidskou důstojnost. Nikoliv o vrchnostenský stát. Lidé měli za vlády trojkoalicí zkušenost, jak je stát ponižoval, i u takových ryze úředních věcí, které by neměly být problémem, jako je registrace vozidel nebo výměna řidičských průkazů. A příkladů by se našlo více než dost.

Andrej Babiš také neměl myšlenky, program ANO v srpnu ještě nebyl na světě. Sám Babiš prokázal v debatách svou neznalost i v základních ekonomických věcech. Ale: jestliže strany se zdiskreditovaly a prokázaly svou neschopnost přinést nějakou skutečnou myšlenkovou soutěž, pak se volby zvrhly jen na souboj o moc.

Babiš, hrající roli nového Bati, dárce pracovních příležitostí, postupoval podle scénářů volebních specialistů z americké agentury. Krátká sdělení, prostá mluva, příjemný profil kampaně, lidskost. Koblihy, salámky (s obsahem 47% masa), různé dárky. A sliby o věrnosti programu, o tom že jsou jiní než politici. Oni přece makají. Nevíme sice na co, ale to volič nezkoumal. Vytvořila se tak catch-all-party, tedy strana sbírající podporu odevšad, i když je to vlastně hnutí. To jsou americké strany vlastně také. Pravicový nátěr nebyl příliš zdůrazňován, protože díky koncepční neschopnosti levice se objevila šance se rozkročit a sbírat i protestní hlasy. I nalevo. A tak populismus zvítězil a volič nepřemýšlel o tom, zda úspěšný podnikatel nepotřebuje politiku třeba na to, aby přestrukturoval (nazvěme to tak) desítky mliard svých úvěrů. .

Není nutno zastírat to, že například i v Maďarsku sbíral Viktor Orbán protestní hlasy i od levicových voličů díky selhání (sociálně demokratické) levice. Andrej Babiš rovněž. To, že komunisté mírně posílili, situaci při drtivém propadu ČSSD nezachránilo. Ale i KSČM dostala méně než v roce 2002, kdy Zemanova vláda konsolidovala ekonomiku. Tehdejší výsledek KSČM byl 18, 51% hlasů a 41 mandátů. Nyní, při drtivé krizi, kdy česká ekonomika stále nedosáhla úrovně roku 2008, je to 14, 91% a 33 mandáty.

Protestní hlasy napravo i nalevo získal zejména Andrej Babiš. Na sílu peněz lze svést mnohé, ale ne vše. A tak zpackané mimořádné volby mohou být počátkem sebereflexe a obnovy levice. Zejména té marxistické. Nenaplněné naděje lidí nás k tomu zavazují. O možných scénářích dalšího vývoje jindy.

Vytisknout