Chybí vzájemná úcta a obyčejná slušnost

16. 9. 2013 / Milan Daniel

Pod rozhovorem s Annou Šabatovou, který přinesl server iDnes a z něhož BL citují, je obsáhlá diskuze. Vybírám z ní jediný názor jakéhosi Františka Nováka: "Jak může někdo, kdo podepsal Chartu, volat po cenzuře?"

Pan Novák a další se mýlí: Anně Šabatové nejde o to, aby bránila ve vyjádření názorů se kterými se neztotožňuje či s nimi hluboce nesouhlasí, ale o to, aby se často velmi složité problémy v internetových diskuzích, na které má přístup každý -- a to bez ohledu na znalost věci, četné souvislosti a nakonec i přirozenou inteligenci -- neredukovaly na nekvalifikované výkřiky plné iracionální nenávisti (a také gramatických chyb).

S problémem kontroverzních internetových diskusí se před lety potýkaly i Britské listy a došly k rozumnému rozhodnutí takovou názorovou kanalizaci zrušit. Diskuzní servery mají znaky davu, v němž je jednotlivec identifikovatelný obtížně, nebo vůbec. Projevy na nich potom nesou i znaky davové psychózy, jíž je schopen vyvolat obratný populista, aniž by za to nesl jakoukoli odpovědnost.

Je bohužel v lidské povaze, že vzbudit vůči někomu nenávist dá mnohem méně práce než vzbudit vůči němu úctu. Stav, ve kterém je romská komunita, k tomu přispívá. Málokdo z účastníků pochybných internetových diskuzí však hledá jeho příčiny a možná řešení, většina je schopna jen břitkého a často nenávistného výkřiku.

Rozdíly jsou i v médiích. Zejména zpravodajské informace, na nichž jsou některá postavena, často konstatují okamžitý stav, aniž by připomněla souvislosti. Stane-li se tak (dovolím si vyzdvihnout skvělý seriál reportérky Zuzany Kubátové o romské problematice na aktualne.cz, např. ZDE), řada "diskutujících" náhle neví, co si s argumenty a názory obsaženými v materiálu počít.

Jak uchopí téma rasismu a intolerance vůbec politici v kampani, je otázka. Zatím se zdá, že až na řídké výjimky (např. prezident Zeman) politici neřeší problém rasizmu, ale tzv. nepřizpůsobivých, kteří jsou přece viditelní a lze na ně jako na příčinu (ne důsledek) ukázat prstem. Je to líbivější. Ale co to řeší?

Na rozdíl od Anny Šabatové se však domnívám, že ani omezení či zrušení kritizovaných internetových "diskuzí" ve věku internetu nevyřeší vůbec nic, protože problém je generován výchovou, která od útlého věku probíhá v rodině a škole. V rodině ji lze ovlivnit jen zprostředkovaně, ve škole příměji.

Každý, kdo jen trochu málo ví o tom, jaké je postavení dnešních učitelů , však ví, pod jakým tlakem (nejčastěji vlivných rodičů) pracují. Často si zaslouží obdiv jen proto, že v tomto prostředí vydrží.

Takoví pedagogové, kteří dokáží své svěřence vychovávat k tomu, aby v diskuzích přistupovali k tématům věcně a ke svým partnerům v nich slušně a se vzájemnou úctou, si proto zaslouží zásadní podporu. V dětském věku se formují mechanismy a etické mantinely společenské komunikace. Není přece tak nesnadné přimět účastníky školní bitky či ostré výměny názorů k tomu, aby si sedli před celou třídou proti sobě a museli svůj problém řešit s ohledem na nějaký kodex, věcně, respektovat se, nechat druhou stranu domluvit, argumentovat a naučit se zvažovat i to, s čím okamžitě nesouhlasíme. Jedno romské přísloví říká: Dej úctu, dostane se ti úcty. Jedem rasismu a intolerance je společnost systematicky napouštěna léta. Bylo by bláhové myslet si, že se ho zbavíme mávnutím. K tomu, aby se situace změnila, je třeba vytrvalého úsilí a odvahy. Romský aktivista Kumar Wishwanathan v odkazovaném rozhovoru říká, že Romové namnoze ztratili sebedůvěru, což se sebeúctou úzce souvisí. Má-li se situace změnit, je sebeúcta těchto lidí důležitým základním kamenem.

Stejně tak si hlubokou úctu zaslouží ten, kdo si nyní, před volbami, dovolí jít na politický trh s obtížně prodejným tématem boje proti rasismu a intoleranci a podpoří lidskou slušnost a vzájemnost.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 16.9. 2013