Na českých školách určitě nikdo nesleduje, jestli některé děti hladovějí

5. 9. 2013

Na českých školách určitě nikdo nesleduje, zda děti hladovějí či ne. Myslím oficiálně, píše Jana Karvaiová. Ovšem pokud učíte ve třídě, znáte děti a jste jen trochu všímaví, najdete děti, které mohou splňovat kritéria "hladovění". Jde spíše o to, že děti i z rodin, kde zrovna není nouze o peníze, jedí strašně. Ráno nesnídají, protože "není čas" (ještě musí na facebook). K svačině dostanou peníze - cola, brambůrky, tyčinky,sladkosti. Nic jiného si většinou nekoupí. Školní jídelny u nás fungují dobře, ale již od 6. ročníku je děti postupně přestávají navštěvovat (i přes protesty rodičů) a chodí do fastfoodů či vietnamských bister a zde konzumují ty jejich dobroty. Odpolední sváči většinou nemají a večeře bývá typu "švédská lednička".

Hladové děti jsem zažila už i za socialismu.Řekla bych, že v současnosti je jich stejné množství. Většinou jsem to řešila rozdáním svačiny z rodinného nákupu a když se to opakovalo, hlášením sociálce.

Pokud se u nás rozhlédnete po těch opravdových "sockách" - promiňte ten výraz - tak většinou jsou ty děti celkem tlusté. Je to tím, že konzumují to nejlevnější jídlo, které si mohou dovolit - rohlíky, chleba, jakosalámy, jakosýry, bůček, spousta příloh, žádné maso. Žádná zelenina a ovoce. Ale na sladkosti je vždy. Je zajímavé, že lidé nemajetní svačiny a obědy dětem kupují jako hotovky (stejný problém je v Británii, také tam existuje problém, že děti se stravují špatně, ovšem televizní kuchaři - celebrity vedou kampaně, aby děti jedly nejméně pět kusů ovoce a zeleniny denně, atp., to se jim neustále vštěpuje i ve školách, pozn. red.)

Pokud bychom narazili na dítě, které je zjevně hladové, máme dobrou spolupráci s OSPOD a ti to musí řešit. Jak, to se musíte obrátit na ně.

Vytisknout