5. 9. 2013
Je tomu už více jak 30 let co Ronnie Reagan a Margaret Thatcher v dobré víře a pod vlivem svých tržně fundamentalistických poradců nastartovali neoliberální hospodářskou politiku. Metody, postupy a hodnocení na základě neoliberální ekonomiky ovšem nefungují a nemohou fungovat. Důkazem je řadu let nekončící celosvětová hospodářská recese a v některých regionech i krize. Je to zásadně z toho důvodu že dva hlavní pilíře neoliberální ekonomiky tržních fundamentalistů jsou mýty a bludy a tudíž na nich založené metody a postupy hospodářské politiky nemohou a nebudou nikdy fungovat. Je třeba široké veřejnosti jasně a stručně vysvětlit proč neoliberální ekonomika uplatňovaná zdejší pravicí, naposledy trojkoalice, nemůže zastavit jakoukoliv stagnaci, recesi a vyvést zemi z krize. Před podzimními předčasnými volbami je to mimořádně důležité, míní Jan Hekela.
První pilíř tvrdí, že kapitálový trh (akcie, fondy, dluhopisy, měny, hedges, futures atd., atd.) optimálně, neomylně a efektivně přiděluje zdroje (investice) tam kde jsou nejefektivněji využity. Předpokládají, že až se vyrovná nabídka a poptávka toho kterého produktu kapitálového trhu je dosažen bod nejefektivnějšího a nejoptimálnějšího využití investice. Bohužel žádná rovnováha se neustanoví a jak stoupá cena produktu objevuje se stále více kupujících kteří stádně doufají v zázračné zbohatnutí. To se ovšem nekoná a tato kapitálová bublina končí prudkým poklesem ceny produktu až nelítostným krachem. Kriteriem vhodnosti produktu je výlučně finanční výnosnost, což vede k tomu, že kapitálový trh ignoruje málo výnosné investice, které mohou vést k vyšší zaměstnanosti, sociálnímu zajištění, ochraně přírody, tedy sumárně ke slušné životní úrovni občanů. Všeobecně nedostatečné investice posléze generují rozsáhlý a zamaskovaný pokles mezd včetně sníženi agregátní poptávky. Ta ovšem vede k růstu nezaměstnanosti a dalšímu sníženi agregátní poptávky a tak je nastartována smrtící spirála.
To je dnes už celkem známo, viz např. francouzský portál www.atterres.org. Bez přiměřené regulace vládou nelze zajistit vyšší zaměstnanost, sociální zajištění a ochranu přírody, což je ale mimořádně obtížné, komplexní a riskantní. Z uvedeného je vidět, že moderní kapitalismus je nadále vysoce nestabilní a zákonitě produkuje hospodářské cykly: konjunktura, stagnace, recese, krize. A vůbec není jasné jak se z krize dostat, ukazuje se, bohužel, že monetární a fiskální politika nemusí bez vhodné regulace postačovat.
Druhý pilíř předpokládá zaručenou a plošnou existenci konkurenčního trhu, kde se ustaví rovnováha mezi nabídkou a poptávkou, která určuje jednotnou cenu toho kterého produktu a služby. Ale je to o to horší, že ani ten v praxi neexistuje, což je z toho důvodu, že v daném regionu, kdekoliv, trvale v čase, nikdy není postačující konkurence v žádném výrobku a službě a tak ceny jsou značně odlišné a závisí hlavně na tom zda se tam firma považuje za monopol, oligopol nebo kartel a jak určuje prodejní cenu. Tu stanoví jako nákladovou plus tučnou až gigantickou marži jako monopol, oligopol a jako kartel se na ceně dohodnou. Mohou se lišit i ve stovkách procent, ne tedy jenom o náklady na dopravu a komunikaci jak se neoliberálně notoricky a zasvěceně tvrdí, což je bohužel blbost. Dokonalá ale i jakási priměřená konkurence je naprostou a nebezpečnou iluzí.
Tyto dva mýty nutně a společně vedou zákonitě k nestabilitě soudobého kapitalismu, stagnaci, recesi a nakonec ke krizi. A tak jakákoliv neoliberální hospodářská politika pravice nedokáže státy z této krize vyvést ale ani zastavit stagnaci nebo recesi. Překvapuje mne, že tyto mýty a bludy neoliberální ekonomiky mají tolik zastánců mezi ekonomy a politiky celosvětově. Pravděpodobně mnoho velmi bohatých a vlivných lidí má eminentní zájem na podpoře neoliberální ekonomiky jak v hospodářské politice, tak i v akademické a tisíce studentů ekonomie tyto bludy musí studovat. Je to asi záměr, aby ti nejbohatši furt zaručeně a hodně vydělávali. Nakonec to ale vždy zaplatí všichni daňoví poplatníci, včetně těch nemajetných a chudých. Ekonomové asi budou muset začít přepisovat učebnice a modernizovat učební osnovy.
Vytisknout
25.2. 2016
Noam Chomsky (87) je nepochybně zdaleka nejtvrdším kritikem americké politiky z tamních akademických kruhů. Rozhovor s ním o důvodech popularity Donalda Trumpa, sociálních sítích a dalších tématech přinesl server Alternet.