Okřiknut za dotaz, kde je Zlatovláska

3. 9. 2013 / Pavel Kelly-Tychtl

Děkuji za zajímavý text o turistických "službách" v Britských listech, píše Pavel Tychtl. Ze zkušenosti z Prahy, jižních Čech a Vysočiny, kam pravidelně jezdíme, protože máme nedaleko Tábora chalupu, mohu jen potvrdit Vaše negativní dojmy. Opakovaně se nám stává, že děti jsou na hradech, zámcích, přírodních památkách okřikovány, uráženy a vykazovány. Stalo se nám to například na zámku Červená Lhota, kde se nás čtyřletý syn zeptal mé ženy, kde je Zlatovláska, a mladý, arogantní průvodce nás poté chtěl vyloučit z prohlídky. Psal jsem v této záležitosti Národnímu památkovému úřadu a nikdy nedostal odpověď.

Letos jsme byli při návštěvě Chyňovských jeskyní svědky toho, jak průvodce častoval tříletou holčičku nadávkami debilů, protože se dotkla jakési skleněné pyramidy. V jednom z vydání Lidových novin bylo přitom možné se dočíst, že počet návštěvníků českých památek klesá a že jejich většinu tvoří rodiče s dětmi. Návštěva většiny českých památek s dětmi je však traumatická a raději se ji vyhýbáme.

V rakouském Heidenreichsteinu nedaleko od Červené Lhoty je návštěva mnohem příjemnější, průvodkyně konverzuje s dětmi a na řadu věci si mohou sáhnout, či si je vyzkoušet. Kontakt s většinou služeb, veřejných i soukromých (dráhy) charakterizuje často neskrývaná neochota, chlad, odcizenost a často přímo nepřátelství.

Dalším dramatickým zážitkem je jízda po českých silnicích charakteristická agresivitou, bezohledností, nebezpečné rychlou impulsivní jízdou. V této atmosféře hrubosti, hulvátství a nedostatku tolerance a empatie je obtížné nabízet turistické služby v jiných zemích obvykle. Chybí úcta k zákazníkovi a obyčejný lidský respekt a vřelost.

Bylo by myslím potřebné pořádat kurzy a kampaně, jak poskytovat kvalitní turistické služby a výměna zkušenosti se zahraničím. Před několika lety probíhala v jižních Čechách kampaň "Úsměv nic nestojí", ale zřejmě se minula účinkem.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 3.9. 2013