PŘEDČASNÉ VOLBY:

Voličská alternativa, nebo jen dobře prodaný obal?

5. 9. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

O hlasy českých občanů se budou v předčasných volbách 2013 ucházet celkem dva zřejmě nejvýraznější "nové" politické subjekty: Babišovo ANO, bude líp a Strana práv občanů-zemanovci, charakterizovaná blízkostí k prezidentu Miloši Zemanovi.

Bezpochyby by české politické scéně pomohlo oživení vznikem nějaké stabilní a opravdu nové(á) politické(á) hnutí, které(á) by opravdu rozvířilo(a) stojaté vody místní kartelové politiky.

Nové politické subjekty v ČR většinou stabilitu nepřinesly

Nové politické subjekty to mají na české politické scéně těžké a po roce 1989 se žádnému z nich nepodařilo zůstat v parlamentu a stát se stabilním prvkem vysoké politiky (v případě politiky komunální, a částečně i krajské, je tomu poněkud jinak). Byla tu ODA, Unie svobody, Strana zelených a naposledy Věci veřejné. Nikdo z nich ani po několika letech v parlamentu a ve vládě nesklízel ovace ani obdiv, naopak jejich odchod z parlamentu doprovázelo většinou velké zklamání. Čistý vzduch do politiky nepřinesly. Jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, se zdá být TOP 09. Ta ale částečně nahradila KDU-ČSL a dnes nahrazuje také ODS.

Mimochodem, není poněkud zvláštní, že všechny tyto projekty byly projekty řadící se do pravicového názorového spektra (ODA, US) či napravo tíhnoucímu středu (Zelení, VV)? V případě levice, která je v Česku v ideologickém obležení antikomunismem, žádná taková alternativní strana s šancí dostat se do parlamentu nevznikla. Levice prostě netáhne.

Co oba dnešní "nováčky" charakterizuje a v čem jsou nové

SPOZ má určitý potenciál stát se, nikoliv zvláště vlivnou, ale přesto prezidentskou stranou v parlamentu, a tím vyvažovat či zprostředkovávat některé politiky prezidenta Zemana. Je otázkou jestli se tento projekt ale podaří, nebo zdali bude odsouzen k neúspěchu. V případě, že by se podařil, potom by v tomto ohledu šlo o v jistém smyslu novinku, se kterou by se musely další parlamentní strany popasovat. Nicméně, je téměř jisté, že SPOZ nezíská takovou podporu, aby mohla diktátem měnit český politický systém (tj. posouvat ho k prezidentskému systému).

Vlajkovou lodí či tématem SPOZ se stala otázka majetkových přiznání politiků, a tedy jinými slovy korupce v politice. Volební program mimo to staví na exponování "změny", nabízí voliči změnu, ale obsahuje hybridní (a velmi ambivalentní) informace. Například její program říká, že "SPOZ bude prosazovat model sociálního státu skandinávského typu, který vede jeho občany k odpovědnosti sama za sebe, za svoji rodinu." ZDE Skandinávský model je tu hned v první větě představován českému voliči v podstatě slovy neoliberalismu o osobní odpovědnosti za sebe a svojí rodinu. Zvláštní.

Volit ANO znamená volit Agrofert

V případě ANO, bude líp se jedná o velmi problematické spojení politiky a obchodních zájmů jedné z největších českých firem v oblasti zemědělské produkce a potravinářství. Volit ANO, bude líp totiž bude, bez ohledu na program, znamenat volit Agrofert. Tato vazba je sice voličům známá od počátku (a v tom může být ten trik) a ANO, bude líp se tak neskrývá za často neprůhledný sponsoring a další zákulisní vztahy (které existují v případě SPOZ).

Jinými slovy, jde tu o nový test: o to jestli voliči dají pod heslem změny souhlas s otevřenou symbiózou mezi významným soukromým byznysem (kapitálem) a politikou.

Není možné si nevšimnout toho, kdo je zakladatel hnutí a kdo jsou další lidé, kteří ho podporují (podnikatel Březina, podnikatel Bernard) -- všichni to jsou lidé, které reprezentují určité zájmy.

Nezpochybňuji, že systémová korupce (na níž Babiš postavil svojí argumentaci) je pro tyto podnikatele noční můra a že jí odmítají, ale to není pro voliče jediná relevantní informace.

V tomto případě totiž stejná slova neznamenají obsahově totéž.

Jaké názory bude hnutí zastávat v ohledu k například zvyšování minimální mzdy, sociálním benefitům, odborům a vůbec regulační politice státu v této oblasti?

Jinými slovy, může být vize, kterou ANO nabízí jako alternativu k dnešní české "pravici", opravdu shodná s vizemi a zájmy obyčejných lidí, zaměstnanců a malých podnikatelů?

SPOZ je nový projekt ještě v jiném ohledu. Jde o politickou stranu, která staví na personalizaci -- na image a popularitě, ale i názorech Miloše Zemana. To je trend, který se dá nejvýrazněji sledovat v poslední době v Latinské Americe v podobně kirchnerismo (Argentina) nebo chavismo (Venezuela) a spočívá v exponování jednoho silného, charismatického lídra v rámci politické strany nebo hnutí, které ho obklopuje (nebo se spíš kumuluje kolem něj). Na SPOZ tak bude testován nový trend personalismu v kontextu České republiky. Mimochodem Klausovo flirtování s předčasnými volbami ukázalo, že se něco podobného zřejmě rodí i na druhé straně spektra (klausovci).

Česko jako oběť politického marketingu

V posledních letech se Česko stalo doménou relativně sofistikovaného politického marketingu, který byl patrný v prezidentských volbách i parlamentních volbách roku 2010. Vedou se bombastické kampaně, které představují pro politické strany obrovské výdaje, ale které ve svých důsledcích voliče-občany od politiky izolují, dělají z nich konzumenty a zároveň vytvářejí o politice falešné představy.

Základním rysem politického marketingu není nic jiného než pohled na politiku jako na trh a na voliče jako na konzumenta. Typickým rysem posledních kampaní se stala určitá "kreativní inovativnost", která má voliče zaujmout pomocí de fakto nepolitických odkazů, výrazů, významů a symbolů. Jako příklad uvedu známý volební kalendář Věcí veřejných, ve kterém pózovaly stranické kandidátky v bikinách. Byl to zcela typický příklad mísení zábavy a politiky, který ale není zdaleka problémem jenom české politiky.

Snaha o to zaujmout a získat podporu povede k podobným strategiím i u nových stran v nadcházejících volbách. Některé náznaky už můžeme sledovat nyní.

Posedlost "známými" osobnostmi

SPOZ sází samozřejmě primárně na Miloše Zemana a dále na některé členy překlenovací vlády s poněkud chabou vírou, že ministři úřednické vlády jsou stejně populární jako samotný pojem. Důsledkem je samozřejmě politizace Rusnokovy vlády díky nadcházející volební kampani. Kandidující ministři se tím dostávají do jiného kontextu a pod tlak uspět ve volbách. Dalším "esem" v rukávu má být kandidování zpěváka Daniela Hůlky ZDE a hradního kancléře Vratislava Mynáře. Tak jako jiné politické strany, i SPOZ (a samozřejmě i ANO, bude líp) jsou posedlé "známými" osobnostmi, které jim mají zajistit co nejlepší volební výsledek.

Schopní, talentovaní ale neznámí zřejmě zůstanou zase nepovšimnuti (jejich potenciál zůstane ladem, protože prostě "netáhnou") a charakter volební kampaně je do značné míry vyřazuje, nebo z nich v lepším případě dělá na kandidátních listinách jakési přívěšky "známých". "Alternativy" s heslem změny se tak hledají vesměs mezi už etablovanými.

ANO celebritami kamufluje napojení na Babišův potravinářský byznys

ANO, bude líp už začalo se zaštiťováním se populárními osobnostmi, celebritami, které mají obecně nahradit na prvním místě neosobnost volebního programu a politiky (neboli "nudu"), a dodat určitou přidanou hodnotu, která pomůže zakrýt podstatu (kterou, ať pan Babiš chce nebo nechce, je očividné napojení na jeho potravinářský byznys).

Problémem je, že tato přidaná hodnota často kolonizuje skutečnost, nebo to, co by mělo hrát roli při rozhodování o politice (tedy vize, schopnosti a zájmy).

Průkopníkem tu je prezidentská kampaň Karla Schwarzenberga, která vyprázdnila obsah užitého motivu Sex Pistols a punkové subkultury, a využila určitého, nikoliv reflektovaného ale spíš podvědomě imponujícího oxymóronu Schwarzenberga a Sex Pistols.

Vyjadřování podpory Schwarzenbergovi dostalo podobu "fanouškovské" politiky, jako by se jednalo o sportovní zápas mezi dvěma fotbalovými kluby. V některých rysech měla jasné rysy konzumování a sebereprezentování se určitou značkou (branding). Nicméně v případě parlamentních voleb nelze očekávat tak silné kontrastování, už jen proto, že se bude jednat o soupeření několika týmů. To může být pro manipulaci už tak velmi dezorientovaného českého voliče nakonec ale výhodou.

Ano verbuje nesourodé osobnosti

ANO, bude líp verbuje nesourodé osobnosti včetně tzv. celebrit: mezi nimi je například herec a bývalý diplomat Martin Stropnický, který za stranu kandiduje, nebo se mluví o "projevených sympatiích" hokejisty Jaromíra Jágra, jednoho z největších sponsorů ODS ZDE.

I tady se jedná o typický marketingový trik, kde vítěz z Nagana a novodobý "gladiátor" Jágr je vystrčený jako vyprázdněný symbol.

Hokejové dovednosti neznamenají, že Jaromír Jágr má skutečnou kompetenci k tomu de fakto doporučovat (pomocí svých sympatii) občanům jakoukoliv politickou stranu nebo hnutí. Hokej a politika nebo řízení státu jsou dvě zcela rozdílné věci.

Názor občana Jágra není ničím silnější nebo autoritativnější než názor pana Navrátila z Horní Dolní. Naneštěstí například IDnes.cz už jede v předvolební kampani, když napsalo: "Hnutí ANO Andreje Babiše získává před volbami na síle. Sympatie mu nyní vyjádřil i Jaromír Jágr..." ZDE Jakou že "silou" má být hokejový reprezentant?

Nepříjemný pocit: Proč se Babiš nevěnuje dobročinné činnosti a rozvoji občanské společnosti?

S ohledem na deklarovanou snahu učinit z České republiky lepší místo, o které nyní píše voličům Andrej Babiš a na celkový kontext ANO, mám pořád nepříjemný pocit. Osobně bych dala přednost tomu, aby se lidé jako on (pokud jim leží na srdci stav české společnosti) věnovali nadační a dobročinné činnosti, podporovali nadané a talentované lidi z různých oborů a podporovali růst a rozvoj občanské společnosti v podobě zajímavých občanských a vědeckých projektů.

Toto je jedna z věcí, ve které české firmy absolutně pokulhávají -- investují málo do společnosti, ze které profitují, a nejsou schopny vidět za horizont vědy jako nástroje zisků (tedy vědy jako rozvoje nových technologii pro podnikatelskou praxi). Ke společenské kritice u nich převládá bez přehánění "bolševický" postoj -- zašlápnout a rozhodně nepodporovat.

Babišova nadace Agrofertu vznikla až v roce 2011 (přitom firma působí v ČR od roku 1994?) a za rok 2012 rozdala na vesměs dobročinné účely 6,6 miliónu korun (výsledek hospodaření Agrofertu je 7,7 miliardy korun za rok 2012). ZDE

Podle stránek Nadace Agrofertu nepodporuje českou vědu, umění ani občanská hnutí nebo jiné takové projekty než ty vyloženě dobročinně zaměřené na lidi s hendikepem a rozvojové (což je nepochybně záslužná činnost).

V tomto ohledu explicitně Nadace informuje: "Věříme, že mladý a zdravý člověk s talentem a vizí je schopen postarat se sám o sebe. Proto nás, prosím, nežádejte o podporu nadějných studentů, umělců a sportovců reprezentujících ČR na nejvyšší úrovni. Takovým mladým lidem velmi fandíme, naši podporu ale adresujeme raději těm, kteří při své činnosti překonávají i některý z hendikepů." ZDE Samozřejmě je právem každé nadace si vybrat svoje priority, ale jejich výběr vždy o něčem konkrétním svědčí.

Zásadní omyl: Systém nelze změnit "shora"

Andrej Babiš udělal něco jiného. Nevstupuje do politiky po letech podpory občanské společnosti a společenské kritiky v České republice. On založil politické hnutí do kterého verbuje "osobnosti" (vesměs recyklované politiky, známé tváře) a do kterého nalil, podobně jako při koupi několika významných českých médií (sic!), investici - tedy v zásadě investuje do horních pater politiky a sází na "změnu" shora, pomocí rétoriky "profesionálů", kteří nejsou "nemehla". Představa o tom, že to "vytrhnou" jenom ti nahoře, je jednou se zásadních chyb a omylů, protože systémové problémy jsou problémy celospolečenského charakteru, které společnost prostupují, a nejde je řešit shora dolů ani jen zdola nahoru, ale pokud možno obousměrně.

Může si ČR dnes dovolit pravicovou terapii?

Otázkou dneška je, jestli si Česká republika dnes vlastně může dovolit jakékoliv politické experimenty v podobě podobných alternativ? Další klíčovou otázkou je jestli je pro dnešní ČR jakákoliv pravicová terapie (s její mantrou politiky škrtů, nízkých daní pro bohaté a dalšího ožebračování středních vrstev pod heslem "postarej se o sebe sám") tou správnou léčbou? I to jestli se v případě těchto stran jedná opravdu o alternativu, tedy o něco skutečně nového a jiného, co by pomohlo zemi posunout lepším směrem? Může to být strana odvozená od matadora české politiky 90. let? Či strana, která je napojena na podnikatelské zájmy člověka, který svoje impérium vybudoval v kontextu českého kapitalismu věku postkomunistické transformace? Na to si musí každý odpovědět sám. Sama za sebe si myslím, že ne.

Hlas pro SPOZ oslabí levici, Hlas pro ANO posílí zdiskreditovanou pravici

Volební matematika je totiž neúprosná. Hlas pro SPOZ může (i když nemusí) ve svém výsledku oslabit levici. Hlas pro ANO naopak skoro jistě posílí pravici a strany jako TOP 09 a ODS přímo odpovědné za hroznou situaci ve které se Česká republika ekonomicky, sociálně ale i kulturně a lidsky nachází.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 5.9. 2013