Kuks se nechává zchátrat

3. 9. 2013

Protože jsem Hradečačka a znám místa, která jste popisoval v zápiscích z cest po bývalém Východočeském kraji (nějak si za ta léta nemohu zvyknout na nové označení), chtěla bych vám poděkovat za to, jak jste okomentoval některé hrůzy, nešvary a netečnost těch, kteří zodpovídají za to, že např. nemohou Poláci takřka na hranicích platit zlotými, píše Helena Filipová.

V Polsku můžete v příhraničí platit bez problémů českými penězi, ale na každém rohu a v každé příhraniční vesnici je směnárna.

Co se týká Kuksu, je to léta stejný problém. Nechává se to zchátrat, restaurují se jen maličkosti.

Víte, byla jsem se svými známými z Anglie na výletě v Krkonoších a při cestě zpět do Hradce uviděli z auta Kuks jak na dlani. Samozřejmě jsme se tam museli stavit. Styděla jsem se za náš stát, jak zachází s takovou nádherou bez povšimnutí. A to byl i jejich názor.

Vím, že je vše o penězích, není jich nazbyt na všech frontách působení státu, ale mám pocit, že po víc jak 20 letech se spíše mnoho zhoršilo než zlepšilo.

A nakonec vaše postřehy ke kruhovým objezdům, je samo o sobě zážitek. Stačilo by, kdybyste se někdy podíval do Náchoda a jel směrem od České Skalice v dobu kolem čtrnácté hodiny odpoledne. To je tak silný zážitek, že si raději jindy rozmyslíte cestu tímto směrem zopakovat.

Víte, já jsem z mých návštěv Londýna (hlavně okrajových oblastí] v Surrey apod. obdivovala, jak se tam jezdí, jak jsou komunikace značené, málo značek kolem silnic oproti nám, jak se řidiči plynule a rychle přesunují, bez nějakého předjíždění, jako u nás, jak dají přednost i tam kde ji druhý řidič evidentně nemá (např. na křižovatce v zástavbě).

Ale to už je o něčem jiném, např. o povaze, vychování, inteligenci a rozhledu člověka.

O likvidaci kulturního dědictví v Čechách
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 3.9. 2013