O co se (ne)vede zásadní boj...

2. 9. 2013 / Marek Řezanka

Tak jako ve škole dostávají děti před prázdninami vysvědčení, které zhodnocuje jejich dosavadní práci, člověk by po skončení vlády čekal, že se před blížícími volbami dočkáme bilancování toho, co nám vlastně (ne)přinesla, a co nám (ne)vzala.

Je poněkud škoda, že hlavní opoziční strana v České republice, ČSSD, se v posledních dnech více soustředí na boj sama se sebou, než aby rozebírala počiny minulé vlády -- a že je co rozebírat.

V rozhovoru pro Právo se nechal M. Kalousek slyšet, že v nadcházejících volbách "nepůjde o nic jiného než o svobodu".

Souhlasím, pokud měl M. Kalousek na mysli hrozby v podobě dluhových pastí, podpory soukromých exekutorů, v podobě ztráty soběstačnosti a důstojnosti handicapovaných lidí či kšeftování se sociálním bydlením. Svoboda je krásným pojmem a ještě hezčím symbolem -- důležité ale je, jak ji definujeme a jakou svobodu -- a pro koho -- máme na mysli.

V případě trojkoaliční vlády TOP09, ODS a VV (později LIDEM) se hodlám detailněji pozastavit nad tím, co se událo v jednotlivých resortech - a s jakými výsledky jdou tyto strany do voleb.

Obecně lze o vládě "rozpočtové zodpovědnosti a boje s korupcí" říci jediné: Selhala.

Nečasův kabinet těžil z předvolebního strašení Řeckem s tím, že jedině on si bude počínat "zodpovědně", nevsadí na "laciné sliby" a odměnou za "pot a krev" bude lidem zajištění lepší budoucnosti (zkrátka "světlých zítřků") pro další generace.

V březnu 2012 přinesl plátek E15 informaci o růstu státního dluhu: Analytik Patria Finance David Marek prohlásil: "Za posledních šest let se dluh více než zdvojnásobil, za deset let stoupl na čtyřnásobek. Ukazuje se, že ústavní zakotvení nějaké formy dluhové brzdy by bylo zcela na místě."

Miroslav Kalousek vystupuje sebevědomě, že sice vládní "reformy" lidi bolely, ale údajně tuto bolest vyvažuje jejich "úspěšnost".

Jenomže kromě toho, že tzv. reformy hodně lidí bolely (a bolet je ještě svými následky budou), nevedly ke zlepšení žádné z oblastí, jakými jsou školství, zdravotnictví, kultura, životní prostředí, doprava -- a především sociální systém.

Vizitka M. Kalouska, který v roce 2010 nechal posílat v rámci předvolební kampaně lidem šokující složenku, kolik každý z nás dluží (v rámci této kampaně by mohl posílat složenku znova, především svým voličům, o kolik po jeho vládě dluží tito lidé více -- aneb, není nad zodpovědnost), pochybil jako ministr financí v následujících věcech:

1) Katastrofální nastavení daní včetně jejich výběru (viz např. ZDE)

2) Selhání při dohledu nad čerpáním peněz z evropských fondů (viz např. ZDE)

3) Selhání kontrolní role státu v tzv. metanolové aféře (např. ZDE)

4) Velmi "liknavý" postoj v boji s hazardem (viz např. ZDE)

5) Růst státního dluhu (viz např. ZDE)

Zásah do sociálního systému by vždy měl být velmi pečlivě rozmyšlen, a když již k němu dojde, měli by ti, jichž se bezprostředně týká, mít možnost vidět, že krvácejí pro něco, co se jim v budoucnu může vyplatit.

Drábek jako symbol

V České republice však došlo k něčemu diametrálně odlišnému. Sociální smír byl narušen, aniž by lidé měli pocit, že jejich oběť bude k něčemu dobrá. Viděli, jak jejich peníze mizí v černých děrách klientelistického systému. Dozvídali se o jedné korupční aféře za druhou. A bezmocně přihlíželi, kolik peněz ta která aféra spolkla.

Symbolem takového jednání je J. Drábek, exministr práce a sociálních věcí. Za něho došlo ke krokům, které výrazně zhoršily postavení handicapovaných (hlas pana Krásy byl vládními politiky zcela bojkotován), které zhoršily postavení nezaměstnaných a které destabilizovaly systémy sociální péče. Místo vzniku nějakého lepšího alternativního systému však byla vidět pouze firma idTax a velmi podivné vazby exministra Drábka a jeho pravé ruky, exnáměstka V.Šišky.

Tento model však nebyl praktikován pouze v oblasti sociální, i když sKarty mohou sloužit jako odstrašující příklad. Nelze ale zapomínat ani na "nový" registr vozidel a jeho nefunkčnost a dlouhodobou chybovost či na knížky pacienta (IZIP).

Má-li být společnost svobodná, potřebuje kvalitní školství, nemůže se obejít bez dostatečně funkční sociální sítě pro seniory, osoby handicapované, pro lidi dlouhodobě nezaměstnané, nemůže si dovolit narůstající nezaměstnanost a nemůže rezignovat na úroveň kultury v zemi a na ochranu životního prostředí.

Neboť společnost svobodná vylučuje neduhy a nemoci v podobě sociálního konfliktu či devastace životního prostředí (k čemu je lidem sebevětší ekonomický růst, je-li kompenzován ztrátou kvality života v oblasti zdraví?).

Svobodná společnost je taková, která má dostatek prostředků na kvalitní bezpečnostní systém -- a nepotřebuje se uchylovat k domobranám.

Takovéto a podobné argumenty bych čekal, že od opozice v čase předvolebním uslyším. Zatím čekám marně.

Předčasné volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.9. 2013