Fraška a manipulace kolem poslanecké indemnity

21. 7. 2013 / Boris Cvek

Podle Ištvana má policie důkazy o tom, že údajné korupční jednání probíhalo mimo plénum, a to např. v kancelářích Sněmovny, a podle Ritmana právě to, co dělají poslanci v kancelářích nebo v bufetu nebo na záchodě prý není kryté indemnitou. Indemnitou je kryto pouze vzdání se mandátu, které ovšem, jak Ištvan opakovaně říká, nikdo nestíhá, neboť trestný čin korupce nespočívá logicky v tom, že se vykoná to, za co má být zaplaceno, ale v tom, že se dohodne právě to zaplacení, že se zobchoduje veřejný zájem. Celkově to na mne tedy dělá dojem, i s tím, jak dlouho trvalo Nejvyššímu soudu v tak závažném případě vypracovat zdůvodnění svého usnesení a vysvětlit ho široké veřejnosti, že mělo jít o manévr, jak exposlance definitivně "vysekat" a tvářit se, že 1 a 1 nejsou dvě, že je prostě všechno v pořádku. Jakmile jednou použijete "projev ve Sněmovně" neintuitivně na korupci, můžete za "projev" považovat i vraždu, neboť vrah se nesporně vraždou nějak projevuje, a to velmi významně, dokonce i politicky, bude-li ta vražda motivována nějakou politickou ideou, třeba nacismem.

Veřejná kritika, pramenící z těchto konsekvencí, ovšem patrně přitlačila soudce Nejvyššího soudu do defenzívy a výsledek -- pokud opravdu jednání v rámci kanceláří, bufetu, toalet není kryté indemnitou -- je pouhé ztrapnění se. Vyvádění ODS založení na tom, že Nejvyšší soud dal za pravdu jejich názoru, že "dealy" jsou beztrestné a že policie a státní zastupitelství by měly být hnány k odpovědnosti za útok na demokracii, se ukazuje jako zcela liché. Nejvyšší soud se sice pokusil manévrovat ve smyslu, že pokryje indemnitou, vztahující se na "projevy" poslance ve Sněmovně, jaksi neurčitě v principu jakékoli jednání poslanců ve Sněmovně, jak se to bude zrovna hodit, ale ani to by neříkalo, že ke zločinu nedošlo a že "dealy" nelze stíhat, nýbrž jenom to, že poslanci mohou za určitých podmínek beztrestně páchat zločiny. Nyní se zdá, že Nejvyšší soud však couvá, a pokud "deal" tří exposlanců o vzdání se mandátu za trafiky proběhl někde v kanceláři či bufetu Sněmovny, je trestně stíhatelný a bude trestně stíhán.

Mimo jiné máme tohle poučení: sebevětší hysterie ze strany politiků nepomáhá, pokud je argumentace zcela proti zdravému rozumu a pokud se lidé z různých stran politického spektra (z pravice třeba Martin Fendrych) nebojí to říci nahlas do médií. Snaha ODS překroutit možnou indemnitu, kterou má "projev" poslance ve smyslu "dealů" na půdě Sněmovny, na to, že "dealy" se dělat mohou dělat zcela beztrestně kdekoli, je pak vrchol bezuzdné manipulace a hlouposti. Přece z toho, že poslanec by nemohl být stíhán za daný trestný čin na půdě Sněmovny, vůbec neplyne to, že za ten samý trestný čin nemá být stíhán kdekoli jinde, kde ho poslanec spáchá. Trestný čin zůstává trestným činem, i když je krytý indemnitou, a právě trestný čin potřebuje indemnitu, aby ODS cítila úlevu, že v tom nejede, nikoli čin spravedlivý, který s bez indemnity samozřejmě obejde. Kdyby ODS spoléhala na spravedlnost svých poslanců, neměla by důvod se radovat z indemnity, protože u soudu by se přece muselo prokázat, že se daný trestný čin, z něhož jsou podezřelí, nestal.

Odkaz na dnešní Otázky V. Moravce: ZDE

Vytisknout