18. 7. 2013 / Karel Dolejší
V roce 1923 konzervativní poslanec a pozdější "hrdinský" válečný premiér, který se za I. světové války prostřednictvím konexí vyhnul vojenské službě - Winston Churchill - obdržel na tu dobu obrovskou částku 5 000 liber od společnosti Burma Oil (později BP) za to, že jí pomůže ovlivnit rozhodování parlamentu ohledně využití ropných zdrojů v tehdejší Persii. Dnešní britská parlamentní praxe se od zmíněných imperiálních dob nijak zvlášť neliší: Poslanci prodávají své hlasy průmyslovým lobbyistům jako na běžícím páse a vláda soustavně odmítá návrhy na regulaci tohoto sektoru, který se údajně "samoreguluje".
Jak moc důležité je pak stíhat poslance například za zneužití diet, jestliže se při hlasování o zákonech namísto sledování veřejného zájmu za úplatu podřizují "public-private partnership"? Jak moc důležité je uhlídat drobné tam, kde se běžně nakupují rozhodnutí o miliardách?
Někdo by to mohl označit za mimořádně stupidní pokrytectví předstírající navenek jakési hodnoty a zásady tam, kde už dávno žádné nejsou.
Vytisknout
10.3. 2014 / Josef Vít
Roku 1945 existoval plán spojenců, zvaný Nemyslitelná operace, který se zdá skutečně nemyslitelný, totiž začít třetí světovou válku těsně po skončení války druhé. Měl jí být útok na Rudou armádu a kobercové bombardování ruských měst - něco na způsob ...