Co nelze pochopit

19. 7. 2013 / Josef Mezihorák

Podle současného průběhu vyšetřování afér Nečasovy vlády je zřejmé o co jde -- totiž opět zamést vše pod koberec. Povšimněte si argumentů médií. zvláště Nečase, který by chtěl jednoho z mála odvážných soudců ihned odvolat, nebo nejraději pověsit za radostného jásání pravicových médií. (To jsou prakticky všechny media). (K tomu podotýkám: pokud jsou média v soukromých rukou, nemůže existovat skutečná demokracie, pouze podělaná pseudodemokracie, a to kdekoliv na světě.) Pokud se některá přece jen rozhorlí proti nepravostem ve snaze ukázat svůj smysl pro "spravedlnost", jde často o nepodstatné prkotiny. V případě, kdy míra nepravostí by mohla být příčinou nestability vlády, potom se vždy najde nějaká malá myš, která se za odměnu předhodí soudcům. Nebo je potrestána za to, že se nechala nachytat se staženými kalhotami.)

Je až neuvěřitelné jak mohou dobře placení, vzdělaní a "moudří" soudci, za jaké jsou považováni, jednat na jedné straně v případě Dr. Ratha, na druhé podlehnout vlivu podezřelých, producírujících se neustále v mediích jako svatí na orloji. Povšimněte si rozporuplné argumentace! V případě Ratha, který bez soudu sedí přes rok ve vyšetřovací vazbě, chtějí nečasové okamžitě propustit všechny podezřelé z vazby s patřičnou náhradou a odvolání soudce. Rathovo obvinění stojí na 7 milionech v krabici od vína a odposleších, zatím co v případě miliardáře Janouška nikdo nezkoumá jak přišel k těm stovkám milionů, jak se stal tak "úspěšným". Normálně uvažující občan nemůže dospět k jinému názoru, než že podvodně, neoprávněným nakládáním s veřejnými prostředky. Když se jedná o odposlechy Ratha, je všechno OK, když se jedná o odposlechy koaličníků, ozývají se hlasy (Benda), že by odposlechy měly být zakázány, samozřejmě, pokud se jedná o pravicové politiky.

Ještě k Janouškovi: všechna média se snaží zpochybnit Janouškovo provinění, neboť svědkové si prý odporují, což opakují s velkým důrazem již několik dní. Připomíná to soud s válečnými zločinci v Německu, kdy svědkové z koncentračních táborů po 20 -- 30 letech se stali nevěrohodnými jenom proto, že se rozcházeli ve výrocích, zda v době konání zločinů bylo polojasno nebo zataženo. Takže zločiny se vlastně nestaly, a bylo vymalováno. Totéž se děje v případě Janouška -- může zabít, ale pokud se svědci neshodnou na "počasí", nic se nestalo. Tomu celebrují podělaní "moudří" soudcové za vydatné pomoci sdělovacích prostředků -- soukromých i veřejnoprávních.

Bylo by to nesmírně komické, kdyby to nebylo tragické, když hlavy pomazané dospějí k závěru, že zločiny se mohou konat, pokud se dějí na půdě parlamentu, ale nikoliv 10 cm za dveřmi parlamentu. Jen nevíme, zda se do půdy parlamentu počítají i záchodové kabinky, tam by se mohla učinit výjimka z imunity). Za daného stavu není překvapením, když nikdo z novinářů (médií), právníků hlasitě neprotestuje proti falešnému výkladu pojmu "imunita".

Nesmírně tragické je i tvrzení, že vyšetřování kriminality establišmentu "může znamenat vážné ohrožení politiky" pokud se takto nechá slyšet bývalý vysoký představitel státu.

Je zřejmé, že vládnoucím (j)elitám vůbec nejde o to, aby občané, voliči, měli politiky v úctě.

Vytisknout