Co je "projevem" ve sněmovně?

17. 7. 2013 / Boris Cvek

Mohu-li vycházet z informací Aktuálně.cz, pak zdůvodnění Nejvyššího soudu, proč jednání tří propuštěných poslanců, podezřelé podle policie a státního zastupitelství z korupce, nespadá do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, stojí na interpretaci toho, co je projev poslance v Poslanecké sněmovně. Ústava totiž garantuje poslanci imunitu, aby nemohl být stíhán orgány činnými v trestním řízení, pokud jde o jeho hlasování a jeho projevy.

Cituji přímo text Ústavy:

"Čl.27

(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.

(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.

(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.

(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímžje zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností."

Nejvyšší soud postavil svou judikaturu na tom, co je to vlastně projev (bod 2 citovaného textu Ústavy), cituji Aktuálně.cz:

"Za projev učiněný v Poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic," uvedl Nejvyšší soud ve svém verdiktu.

O každém z poslanců rozhodl jiný senát, na zdůvodnění se soudci shodly. "Za takový projev je v daném případě namístě pokládat i (v daných souvislostech a s ohledem na dosud učiněná skutková zjištění) jednání obviněného, pokud tento v rámci výkonu svého poslaneckého mandátu odmítl vyjádřit svůj souhlas s přijetím označených (daňových) zákonů," rozhodl soud.

"Proto také dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzované věci tak došlo k nepřijatelné ingerenci exekutivní moci do moci zákonodárné. Současně je také namístě uvést, že ani ze skutku popsaného v odůvodnění vzneseného obvinění nijak neplyne, že se tak mělo stát mimo půdu poslanecké sněmovny či jejích orgánů," rozhodli soudci.

Podle komentátorů Eichlera i Fendrycha a podle poslance Zaorálka, jak o tom hovořili v Událostech komentářích, je takové definování projevu poslance v Poslanecké sněmovně velmi překvapivé. Tedy i oni se domnívají, že tady v této věci je jádro argumentace Nejvyššího soudu. Podle všech zmíněných tato judikatura Nejvyššího soudu zcela odporuje tomu, jakou funkci má imunita mít, a podle Fendrycha (a já mám stejný názor) vede k tomu, že vlastně nemůžeme intuitivně vědět, co už projev je a co nikoli, příště za projev může být označeno střílení do kolegů během schůze. Myslím si, že výklad toho, co vlastně Ústava rozumí ochranou projevu poslance ve Sněmovně, by měl učinit Ústavní soud. Nicméně celá situace výborně demonstruje, jak formální slovíčkaření může mít naprosto zásadní vliv na vnímání práva a vůbec politického života ve státě.

Ta zásadní otázka zní: mám-li člověka, který je podezřelý z toho, že přijal jako poslanec na půdě Sněmovny úplatek, ale pak se (za přijatý úplatek) mandátu vzdal, může být tento poslanec vyšetřován a trestně stíhán, nebo je podezřelá činnost, která vypadá jako přijetí úplatku, vlastně jeho projevem na půdě Poslanecké sněmovny.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 17.7. 2013