Politicky výběrové stíhání korupce je pomstou, nikoliv spravedlností

17. 7. 2013 / Karel Dolejší

Simon Wiesenthal byl původně polským občanem židovského původu, který přežil holocaust a po válce se stal "lovcem nacistů". V pamětech nazvaných Spravedlnost, nikoliv pomstu popisuje řadu případů, kdy nalezl a zadržel příslušného nacistického zločince, vesměs masového vraha, přivedl ho k (většinou rakouskému regionálnímu) soudu a poté musel přihlížet, jak je obviněný "s kontakty" v místě osvobozen, případně obdrží nějaký víceméně směšný trest. Muselo to být obrovsky frustrující, nicméně jak Wiesenthal sám prohlásil, akceptování nálezu řádného soudu, ať už je jakýkoliv, je nakonec hlavním rozdílem mezi totalitou a vládou práva. Nelze totiž voluntaristicky napadat soud ve jménu vlastní soukromé představy, že je třeba za každou cenu právě tento určitý čin potrestat, a přitom nepopřít právě ta pravidla, na nichž je systém vlády práva v posledku založen. Je mnohem lepší občas nepotrestat toho, kdo je vinen, nežli soustavně trestat nevinné. - Vztaženo k titulu Wiesenthalovy knihy, právě zde leží hlavní rozdíl mezi pomstou sledující výhradně osobní satisfakci z trestu a spravedlností, která o emocionální potřeby zainteresovaných osob zásadně nedbá. A dodejme, mezi komentáři, které soustavně vykazují zřetelnou politickou zaujatost ve prospěch jedné ze sporných stran, a přístupy, které usilují o to, aby se měřilo všem stejným metrem.

Politicky výběrové stíhání určitých trestných činů za současného ignorování činů téže kategorie na straně politicky "spřátelených" osob je typickým projevem zaťaté stranickosti, která neusiluje o spravedlnost, ale o pomstu. Spravedlnost je toto: Je třeba trestat podle stejných pravidel, padni, komu padni. Naprosto nelze akceptovat, aby ten kdo se dopouští obdobných činů jako právě stíhaná osoba, zůstal z politických důvodů beztrestný, nebo dokonce vystupoval v roli toho, kdo "dohlíží" na stíhání svého faktického kolegy ve zločinu. Než taková "spravedlnost" směřující pouze a jedině k prosazení jednoho politického zájmu na úkor druhého, je už lepší, aby ti, kdo jsou vinni, trestu úplně unikli.

Protože výsledkem politicky výběrového stíhání nežádoucího jednání nikdy nebude dobře uspořádaná a spravedlivá společnost, ale stav, kdy se všichni zločinci z důvodu zajištění vlastní beztrestnosti hromadně připojí k tomu, kdo právě v zemi vládne a kdo je tedy spolehlivě ochrání před justicí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 17.7. 2013