Demokracie je nedokonalý systém, ale nelze hájit české politické korupčníky argumentem, že korupce se vyskytuje i jinde

18. 7. 2013 / Jan Čulík

Doufal jsem, že si lidé v ČR už konečně uvědomili to, co nevěděli v letech 1989-90 - že totiž demokracie není ráj, kde všichni zbohatnou a nemusejí nic dělat a o nic se snažit, ale je to nedokonalý systém, který je nutno aktivním úsilím neustále kultivovat - jinak to špatně dopadne.

Vůbec není přesvědčivé argumentovat "A vy zase zabíjíte černochy" - jinými slovy, že nemá smyslu požadovat, aby byla česká politika čistá, protože i v jiných zemích existuje korupční praxe. Výše uvedené aktuální dva články ZDE ZDEz Británie ukazují, že problémy existují všude, ale řeší se, často jistě neumělým a nedokonalým způsobem. Nejsem si však vědom toho, že by britský Nejvyšší soud deklaroval, že korupce v parlamentě je v důsledku parlamentní imunity přijatelná. :)

Česká demokracie má přece ve vlastním zájmu hledat po světě dobrou praxi a tu napodobovat - Ne hledat, co se děje na světě nejhoršího, a pak argumentovat "Jinde je to také blbé, tak se můžeme chovat stejným způsobem taky." Přizpůsobovat se nejnižšímu možnému společnému jmenovateli je cesta do pekla. Česko, zdá se, to nyní dělá v kultuře, v médiích i v politice.

Asi není příliš přesvědčivé argumentovat Churchillovou zkorumpovaností z dvacátých let dvacátého století - přece jen britská demokracie za poslední sto let udělala určitý pokrok. O tom, že Churchill byl z mnoha úhlů pohledu kontroverzní politik a zejména ve dvacátých a třicátých letech byl za takového i v Británii považován, není sporu.

Lobbování je v demokracii běžnou praxí, protože občané i firmy mají mít právo oslovovat poslance, vládu i ministry, upozorňovat na problémy a přesvědčovat je o určitém řešení. Opakovaně lobbuji skotskou vládu a skotské poslance i já, když se je snažím přesvědčovat, že není úplně dobrý nápad nechat ve Skotsku vymizet jakákoliv univerzitní studia zabývající se středovýchodní Evropou, a že by skotské univerzity neměly mít v čele diktátorské manažery, ale demokraticky zvolené akademiky.

Přijatelné jsou jistě i lobbistické firmy. Něco jiného ale je, pokud nabízejí soukromé zájmy poslancům a ministrům osobní výhody za to, že zneužijí svého demokratického mandátu pro svůj osobní prospěch.

Kontroverzní jistě je i to, pokud soukromá firma nabízí za určité opatření peněžní odměny nikoliv osobně poslancům, ale "jen" příspěvek vládnoucí straně. V takovýchto případech se obecně požaduje, aby veškeré takovéto transakce byly transparentní. Je-li známo, že například britští konzervativci třeba obdrželi od obří tabákové firmy miliony za zavedení určitého protabákového opatření, je na voličích, aby se rozhodli, zda chce stranu, která prodává svou moc za miliony, chtějí napříště volit.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 18.7. 2013