Jak skutečně proběhlo vydání Alexeje Torubarova

3. 6. 2013

Ústavní stížnost proti vydání pana Torubarova, jak mi pan ministr a premiér vytýkají, jsem podat nemohl, protože rozhodnutí o vydání jsem nikdy nedostal, a i kdybych jej dříve dostal, pak jsem byl ujištěn ministrem Schwarzenbergem, kterého zase ujistil ministr Blažek, že k vydání Alexeje Torubarova nedojde. Tím větší bylo moje překvapení, když následujícího dne 2.5. ráno v 8:53 jsem obdržel fax Mgr. Jakuba Pastuszeka, zastupujícího ředitele mezinárodního odboru trestního MS s informací, že pan ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 16.4. povolil vydání jmenovaného k trestnímu stíhání do Ruské federace. Snažil jsem se opět dosáhnout mobilem pana ministra Schwarzenberga, který však volání nebral (byl na zasedání vlády) a proto jsem mu poslal SMS. Od ní se po jejím přečtení ministrem začal odvíjet řetěz událostí, které jsou známy z médií jako "Akce cisterna na letišti". Zatímco pan ministr burcoval členy vlády, snažil jsem se u Ústavního soudu dosáhnout toho, aby ještě do plánovaného odletu letadla Aeroflotu v 13 hod. rozhodl Ústavní soud o mé žádosti o odklad vydání, což se nepodařilo proto, že senát ÚS ČR se nemohl v tak krátké době sejít, píše obhájce Milan Hulík.

To potvrdila v LN i soudkyně JUDr. Iva Janů. Pokud pan ministr uvádí, že 7.5. sdělil ÚS ČR, že se nemohl zabývat žádostí o odklad vydání, neboť nebyla obhájcem podána ústavní stížnost, pak nebyla podána proto, že ústavní stížnost není možné podat proti dopisu úředníka ministerstva, ale jen proti rozhodnutí ministra, nehledě na informaci JUDr. Janů o časové tísni. Tyto technické podrobnosti nic nemění na skutečnosti, že původním momentem, který uvedl celý řetěz událostí do pohybu, bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti o vydání Alexeje Torubarova k trestnímu stíhání do Ruské federace. Bylo učiněno v rozporu s mezinárodními závazky ČR a judikaturou ÚS ČR a NSS. Tvrzení pana ministra Blažka, že vydáním Alexeje Torubarova je vinen jeho nekvalitní obhájce, musím odmítnout - je to nestoudné tvrzení, kterým se pan ministr snaží svalit ze sebe odpovědnost. O jeho vydání rozhodl on, navíc zřejmě nepravdivě mystifikoval ministra Schwarzenberga, že Torubarov vydán nebude. Nesnížím se k tomu, abych zpochybňoval kvalitu právních vědomostí pana ministra a nebudu se dovolávat ani jiných pochybností, jak o nich v souvislosti s ním referovala média - jen konstatuji, že ministr spravedlnosti České republiky se chová jako desetiletý kluk, který míčem rozbil okno a ukazuje prstem na všechny kolem: já ne - to oni! Spolu s ním si do té meruny kopl i pan premiér. Doufám, že to jsou jejich poslední kopance v české politice. Proto by měli oba podat demisi. Na adresu soudů, které rozhodly, že vydání mého klienta je přípustné, bych chtěl poznamenat, že i při jejich přiznání deficitu dodržování lidských práv a práva na spravedlivý proces v ruské justici a ruskými trestními orgány - jejich vyjádřená víra, že v daném případě věří garancím ruských orgánů, již byla zklamána. Obvinění Alexeje Torubarova bylo nyní v Rusku již rozšířeno o trestný čin zneužití pravomoci, pro který ministr z důvodu promlčení vydání nepovolil, ačkoliv každý vydaný obviněný může být stíhán jen pro trestné činy, pro které byl vydán. Obhajoba proto právem tvrdila, že poskytnuté záruky nebudou dodrženy. A také nebyly !

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.6. 2013