Jak se Německo stalo hospodářským motorem Evropy

3. 6. 2013

Mzdy v Německu stoupají, zatímco v ostatní Evropě a v Americe stagnují. Hospodářský růst Německa pokračuje. Nezaměstnanost je ve srovnání s Francií poloviční. Jak toho Němci dokázali? A dalo by se to napodobit v České republice?

Podle Wolfganga Streecka, ředitele kolínského Ústavu Maxe Plancka pro studium společností, zlatým okamžikem Německa je skutečnost, že se ukázalo, že odlišný způsob, jímž se Německo chová, se ukázal jako správný. Má to mnoho co společného s historií a kulturou i s ekonomickou teorií. "V osmdesátých a devadesátých letech, kdy v USA vznikla bublina internetových společností, zůstalo Německo ekonomikou, dávající důraz na tradiční výrobní sektory. Německo zůstalo věrné své tradici řemesel. Všichni Německo tehdy kritizovali, že je to staromódní. A co se považovalo za ještě horší, německá ekonomika byla silně regulována. Moc byla decentralizována a měli ji místní lidé. Zaměstnavatelé museli plnit povinnosti vůči svým zaměstnancům a vůči místní komunitě. Mzdy byly vysoké a dělníci měli právo spolurozhodovat ve vedení podniku a zasedat ve správních radách. V zemích jako Británie a Amerika se to považovalo za rozsudek smrti pro ekonomiku."

Jenže se ukázalo, pokračuje Streeck, že tento vysmívaný ekonomický model funguje. Ukázal se daleko více přizpůsobivý a inteligentní, než kritikové předpokládali. "Nakonec se ukázalo, že všechny ty překážky jsou ku prospěchu. Firmy ty překážky přijaly a dostaly se na špičku prostřednictvím politiky inovací, zejména na globálním trhu. Zaměřily se na kvalitu, ne na cenu. Manažeři se naučili podniky vést lépe. Volkswagen byl v sedmdesátých letech technicky zaostalý. Nyní je automobilka ve Wolfsburgu technologicky snad nejmodernější na celém světě.

Když Volkswagen pohrozil, že převede své provozy do levnějších zemí, jako je Portugalsko, odbory s podnikem vyjednaly nové podmínky a nové rekvalifikační kurzy. Kancléř Gerhard Schröder v roce 2001 pochválil tuto dohodu jako "přelomovou" a doporučil, aby ostatní podniky a odvětví udělaly totéž. V celém německém průmyslu došlo k reformám pracovního trhu.

Mezitím však začaly vznikat v malých městech, jako je Bestwig, hospodářské úspěchy s globálním dopadem. Německo si už dlouho cení podniků takzvaného "Mittelstandu", malých až středně velkých firem, které většinou vlastní jedna rodina, mají asi do 500 zaměstnanců a vyrábějí specializované, vysoce kvalitní výrobky.

Když natočil Edgar Reitz Heimat, slavný dvacetidílný seriál o životě v Německu ve dvacátém století, poválečné hospodářské oživení v něm symbolizovala fiktivní rodinná firma vyrábějící v Porýní optické výrobky. Za posledních deset let si němečtí výrobci uvědomují, že v důsledku konkurence levných pracovních sil v zahraničí se musejí soustřeďovat na inovace a na vysokou kvalitu. Dělají to právě podniky německého "Mittelstandu".

Firmy německého "Mittelstandu" vlastní celkem 499 525 patentů. Tito inovátoři také zaměstnávají více než 70 procent německých pracovních sil, vytvářejí 83 procent míst pro německé učně a mají vazby na komunity, které přetrvávají generace. Firma Sennheiser, vyrábějící audiozařízení a mikrofony, je pořád umístěna pár kroků od domu Fritze Sennheisera, který jim před 65 lety založil.

Stabilitu těm firmám poskytují jejich dlouhodobé vazby na školy, banky, podniky a širší komunitu. Ve firmě Tital je také dělnická rada, která má právo spolurozhodovat o hospodářské strategii podniku. Systém funguje, protože jsme si tu vytvořili angažované zaměstnance, jimž na prospěchu firmy záleží, říká Schack. "Naprosto závisíme na inovacích, které pocházejí od řadových dělníků. Potřebujeme neustále zlepšování a kolektivní nápady. Potřebujeme zaměstnance, kteří myslí. Systém funguje, protože musíme být kvalitativně na špičce. Proto platíme vysoké mzdy, protože musíme konkurovat na špičkové úrovni. To nám dává onen luxus spolupracovat se zaměstnanci na základě konsensu."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout