FORBES: KALOUSEK NATRVALO ZNIČIL ČESKOU EKONOMIKU

Ohromující selhání programu škrtů české vlády

31. 5. 2013

Vím, že Česká republika nedělá v posledních letech na svět ekonomicky zrovna velký dojem a taky vím, že Češi mají pověst, že jsou v debatě, zda stimulovat ekonomiku investicemi, či provádět škrty, rozhodně na straně škrtů, avšak navzdory tomu, že jsem cynik, i já jsem byl ohromen neuvěřitelnou mírou jejich selhání. Ze statistik Eurostatu zjistíme, co se stalo s českým HDP od roku 2004, píše v americkém ekonomickém časopise Forbes komentátor Mark Adomanis (na stránkách časopisu Forbes je na tomto místě uveden graf).

Je to skutečně ohromující obraz selhání státní politiky. Nejenže se České republice nepodařilo znovu získat růst, o který přišla po ekonomickém pádu v roce 2009, ale po skromném a neukončeném oživení se hospodářství České republiky systematicky zmenšuje od třetího čtvrtletí roku 2011. České hospodářství utrpělo v rámci ekonomické deprese ještě vlastní vnitřní krizi, protože politické vedení českého státu dávalo silný důraz na snižování zadluženosti a na omezování výdajů a předpokládalo, že rozpočtové škrty jaksi záhadným způsobem povedou k ekonomickému růstu. Ve skutečnosti česká ekonomika uschla.

Není to sice zdvořilé říkat to ve slušné společnosti, ale Česká republika je na trajektorii, kdy se jí NIKDY nepodaří vrátit se k svému nejvyššímu růstu. Bude od nynějška v trvalé stagnaci. Velmi reálné vyhlídky na dlouhodobou hospodářskou stagnaci jsou zatracující obžalobou české vlády a její reakce na hospodářskou krizi.

Česká republika je ovšem už dlouho miláčkem "reformátorů", a udělala všechno, co od ní chtěli vládci v Bruselu a ve Washingtonu. Aby mohli vstoupit do NATO a do EU, Češi museli provést celou řadu rozsáhlých hospodářských, politických a vojenských reforem, a zjevně to udělali důsledně a systematicky. Následující informace jsou tedy poněkud zastaralé, ale Česká republika bývala zcela jistě onou částí "Nové Evropy", který byla proamerická, kapitalistická a dynamická, byla živoucí výčitkou neživotnému autoritářství, které ochromilo země jako Bělorusko a Rusko.

Po určitou dobu, když česká ekonomika byla v letech 2000 - 2008 v rozkvětu, tohoto rozhodnutí vypadalo brilantně: Česká republika sklízena všechny diplomatické a bezpečnostní výhody toho, že se stala součástí západní bezpečnostní architektury a její občané se těšili rostoucí životní úrovni. Vypadalo to, že to lepší nemůže být. Politické a diplomatické úspěchy ČR posilovaly hospodářské úspěchy a obráceně. Jenže, nyní, v roce 2013, to rozhodnutí už nevypadá tak brilantně: Už je velmi pravděpodobné, že Češi neobjevili tajnou cestu k modernosti, ale že vylezli na palubu potápějící se lodi.

Češi si samozřejmě smějí dělat, co chtějí, a jestliže chtějí být součástí EU a NATO a dávat důraz na politiku škrtů na úkor růstu, ať si to klidně dělají. Jenže jestliže "evropský experiment" a slavné "atlantické partnerství" začnou lidi drtivou většinou spojovat s ekonomickým propadem a utrpením, tyto záležitosti nakonec už tak populární nebudou. Není to ode mne zrovna původní myšlenka, ale v dobách, kdy země zažívají dlouhodobou hospodářskou stagnaci, dochází v těch zemích k špatným věcem. A jestliže nyní Česká republika upadla do trvalé recese, je jen otázkou času, kdy se tam začnou dít děsivé věci (jak se to už začalo dít v Maďarsku).

V každém případě: v době, kdy spousta lidí má starosti ohledně potenciálních budoucích scénářích hospodářské stagnace v Rusku, měli bychom si uvědomit, že bychom pravděpodobně měli věnovat pozornost SKUTEČNÝM příkladům stagnace ve východní Evropě.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.5. 2013