Narozeny do lásky i nenávisti

3. 6. 2013 / Milan Daniel

Odkaz byl uvozen komentářem, který vše uváděl do patřičných souvislostí: "Dneska se narodila cikánům paterčata. Dostali velký byt a bude o ně zřejmě všestranně postaráno až do jejich plnoletosti - díky pozitivní diskriminaci. Před lety se v Havlíčkově Brodě narodila bílá čtyřčata. Péče státu o ně vypadala takto:"

Článek nebyl šest let po publikaci vyhrabán z kanálu jistě náhodou a "české" srdce se nad ním rozbuší ve sladkém bolu: zatímco "naše" děti trpí, ty cikánské požívají všech výhod.

Nevím, jaká je dnes reálná situace čtyřčat Janušových z Koryčan. Skláním se před tím, co všechno pro své děti musí udělat jejich rodiče a jsem přesvědčen, že i obec se snaží podle svých možností rodině pomoci. Mají to těžké a těm jejich spoluobčanům, kteří jim poskytují pomoc, patří poděkování stejně jako patří všem lidem, kteří podali ruku rodičům romských paterčat.

Jan Čulík píše v souvislosti s nimi o vlně rasismu. To je samozřejmě svinstvo, z něhož se slušnému člověku musí zvedat žaludek. Které dítě si vybírá komu a do jakých poměrů se narodí? Projektovat své předsudky do dětí může jen duševní mrzák. Společnost má povinnost postarat se o ty nejmenší své členy co nejlépe tak, aby se stali jejími plnohodnotnými členy. Nedělá-li to, je to především její selhání.

Mám shodou okolností v rodině nevlastní dceru, která sama vychovává dnes už dvanáctiletá dvojčata a vnučku, která dvojčata přivede v létě na svět. Situace obou je určována nelehkými sociálními poměry i zdravotními problémy. Obě se bez pomoci širší rodiny neobejdou, i tak je však násobná starost o děti pro maminky výraznou zátěží.

Díky metodám umělého oplodnění počet vícečetných těhotenství v posledních letech významně stoupl. Ačkoli si rodiny těchto dětí zaslouží systémovou pomoc, stát s ničím takovým nepočítá a řešení situace nechává na rodičích, jejich blízkých a dobrovolné pomoci obcí, která ovšem přijít může, ale také nemusí. Bez ní se skutečně může stát, že se rodina sociálně propadne a děti to pocítí nejvíce.

Děti Alexandry Kiňové a Antonína Kroščena vykročily do světa provázeny nejen iracionální nenávistí, o níž naštěstí nevědí, ale i podporou, kterou velice potřebují. Rodiče budou pod drobnohledem. Přejme jim, aby dokázali novou situaci bezpečně ustát a aby obstáli jak před těmi, kteří jim věří, tak před lidmi, do nichž se rozlila žluč.

Vytisknout